neděle 25. prosince 2011

Vánoce

Před Štědrým dnem, bylo potřeba udělat nezbytné přípravy. Aby se Mišík doma nenudil, vyráběli jsme spolu mini vánoční stromeček. Míša až nečekaně ochotně spolupracoval. Na tvoření ho celkem užije :-).
A tady je výsledek naší společné práce.
Potom přijela mamka z práce a začali jsme zdobit skutečný stromeček. Stromeček zdobíme už 23. neboť je na to více času a dá se to zvládnout celkem v klidu. 
Jak Míša spatřil v chodbě stromeček, měl hroznou radost :-). Oproti loňsku, kdy Vánoce zcela ignoroval, to bylo příjemné překvapení.
Rozbalili jsme tedy krabici s ozdobami a Míša začal ochotně podávat.
Nejvíc ho zaujal řetěz.

 Ale dával i ozdoby.

Potom jsme dali světýlka a Míša byl v sedmém nebi :-). Tím zdobení stromečku skončilo a šlo se chrupat.

Štědrý den
Tak a konečně se dostávám k tomu hlavnímu :-). Míša ráno vstával kupodivu až v půl sedmé ( to je u něj rekord,  normálně vstává kolem páté). Den tedy kupodivu proběhl bez větších problémů. Dopoledne střídavě koukal na DVD, hrál na počítači, skládal puzzle a nějak se zkrátka zabavil.
Oběd proběhl tradičně. Mišík se odmítal přiblížit k talíři s polévkou (polévka ho od pohledu nezaujala) . Krtkův dort ho ale zaujal velice, tak obědval dort (jsou přece vánoce no ne :-)).
Odpoledne proběhlo v relativním klidu. Několikrát se sice pokoušel strhnout stromeček ze stolku na zem, ale pokaždé byl zavčas přistižen. Akorát se mu povedlo v nestřeženém okamžiku shodit adventní věnec se zapálenou svíčku a u toho se polít voskem. Naštěstí se nepopálil, ale vosk se mu na rukách vůbec nelíbil. Hned tu hnusnou věc chtěl umýt :-). Svícen dopadl naštěstí na plocho, tak k žádnému požáru nedošlo (bylo to ale o centimetry). Poté již žádná katastrofa naštěstí nenásledovala.
Večeře proběhla v poklidu. Nedělali jsme z toho velkou vědu, ať to Míšu zbytečně nerozhodí. Nijak jsme se nepřevlékali, ani jsme letos (po loňských zkušenostech) nedávali na stůl svíčku :-). Prostě taková normální lepší  večeře :-). 
Polévku Míša tradičně ignoroval (respektive, jak jí zahlédl okamžitě prchnul).
Poté mamka udělal pečené brambory (ty má Míša rád) a jako rybu lososa (nemá skoro žádné kosti). Míša si vzal pečené brambory a kupodivu okoštoval i rybu. To je u něj co říct, protože je v jídle hrozně konzervativní a nerad testuje něco nového.
Po večeři zazvonil zvoneček a šlo se rozbalovat :-). Jak jsem psal, Míša vloni dárky úplně ignoroval a vůbec nechtěl nic rozbalovat. 
Letos si naopak rozbalování úžasně užil.
Co tam asi je?
Tož rychle, ať už to je venku.

Jéééé, ono to svítí ...

Musím to prozkoumat zblízka ....

A co je tady?

Vkládačka, paráda

No a co je zase tohle? Svítící želva, tak to nemá chybu!

Po rozbalení želvy už nešlo fotit, neboť zhasnul a pořád běhal s želvou po pokoji a koukal, jak se všude dělají hvězdičky a hrozně se tomu smál :-).
Letošní Vánoce tedy super. Mišík si letos dárků náležitě užil. 

pátek 23. prosince 2011

PF 2012

Ať Vám Vánoce všechno, co chcete, dají,
ať všichni kolem Vás radost mají.
Ať Vás v novém roce tak pěkné věci čekají,
že se Vám o nich ani sny nezdají.

To a mnohem víc ze srdce přejí
Mišík, taťka Petr a mamka Lenka.

středa 21. prosince 2011

Vánoční besídka

Asi jako všude, i u nás probíhají přípravy na vánoce. Míša sice nechápe co se děje, ale baví ho vyrábět různé ozdůbky. Má k tomu sice svůj specifický přístup, ale hlavně, že se zabaví :-).
Tak tady s mamkou barví šištičky. Teda on spíš barví plato od vajíček, ale to nevadí :-).


Potom se dala šištička do květináčku a je z toho ozdůbka za okno.

Dále pomáhal tvořit měsíček a hvězdičky. Hlavně hvězdičky se mu moc líbily. (Akorát dalo dost práce je všechny dohledat :-)).

 Po tvoření je potřeba také trocha zábavy. Míša si našel novou schovku v peřináči  :-).

Bohužel dvířka příliš dlouho nevydržela a tak jsem je musel z bezpečnostních důvodů odšroubovat. Šroubování Míšu zaujalo a neustále mi pak nosil šroubovák, že mám ještě montovat :-).

Míša měl dneska ve školce vánoční besídku. Nebo spíš takové posezení  rodičů, dětí a paní učitelek nad kávou. Bezva nápad, člověk má šanci si alespoň trochu popovídat :-). Začátek byl náročnější. Míša nemohl pochopit, proč jdeme odpoledne do školky a ne ze školky. Asi se chudák bál, že ho tam necháme, tak se nás držel jako klíště. Po chvíli se ale rozkoukal a už řádil :-).

Na stole bylo plno vánočního cukroví, ale Míša dal přednost brambůrkám :-).

Nakonec ale okoštoval i trochu vánočního cukroví :-).

Po chvilce zazvonil Ježíšek a děti se vyrazily podívat, co jim nechal pod stromečkem ve školce.
Pro každého tam bylo několik dárečků. Míša nejdřív nevěděl co se po něm chce, ale pak si také jeden dáreček, spolu s mamkou, rozbalil.

Byla to taková tvarovací pěna, Míšovi se to líbilo a chtěl hned načít všechny barvy :-).

Potom děti dostali spousty nové plastelíny, tak to samozřejmě Míša nemohl chybět :-).

 A na konec jsme dostali nádherné přáníčko od paní učitelky a Mišíka. Opravdu se jim moc a moc povedlo.



neděle 11. prosince 2011

Mikuláš, Vánoční přípravy

Dneska jsem se konečně dostal k napsání příspěvku. Máme teď nějaké hektické období, tak moc nestíhám. Míša byl skoro 14 dní nemocný s kašlem. Po 14 dnech léčby kašle úplně stejně jako předtím. Když to tak vezmu, tak od té doby co je ve školce, buď kašle nebo kašle hodně. Tyto dvě období se mu s naprostou pravidelností střídají a je úplně jedno jestli ho něčím léčíme nebo ne. Paní doktorka říká, že to trvá i rok, než se dítě promoří bacily. Škoda, že bacil nejde ničím bacit :-).

Jelikož jsme byli doma, tak ho bylo třeba nějak zabavit. To je vždycky problém, protože ho všechno baví tak dvě minuty.
Chvilku si hrál se stavebnicí. Vždycky se u toho tváří strašně důležitě :-).

Potom ho docela baví malovat vodovkami.

A jako novinka, Míšu zaujalo vaření :-)

Mamka mu dala na hraní rýži a fazolky. Z toho byl naprosto nadšen, neboť co se sype, to se počítá. Skoro hodinu se v tom hrabal a vybíral fazolky a rýži do misky. Taková naše malá popelka (akorát popelka u toho neměla takový rozptyl :-)).

Další kuchařská zábava bylo škrábání brambor. Neustále podával brambory a koukal, jak se škrabou.  Akorát byl problém ho přesvědčit, že opravdu nehodláme nakrmit půlku města a metrák brambor k obědu je zbytečně moc. Nechali jsme ho tedy, ať si to také zkusí. Dostal škrabku a tvářil se notně důležitě. Dokonce se mu i povedlo kousek brambory oloupat, tak si jí pak hlídal, že to je jako ta jeho :-).

Jelikož se blíží vánoce, tak mamka pekla perníčky a Míša notně asistoval. Válení a vykrajování ho příliš nezaujalo. Moučnění válu ho naopak zaujalo velice (mouka se holt sype). Po několika vteřinách bylo víc mouky na válu, než v perníčkách.

Jeden den, jsme vzali Míšu do nákupní zóny. On tam chodí hrozně rád na ovocné koktejly :-). Dostal tedy koktejl a poté si to namířil směr hračkářství. On tam většinou jenom prolítne a ničeho si moc nevšímá, ale tentokrát ho zaujal krtek v nadživotní velikosti.V regálu jich bylo několik, Míša tři z nich vyndal ven a pak si tam k těma zbývajícíma vlezl. Prodavačky měly šou :-)). Bohužel jsem neměl foťák, moc mu to v tom regálu mezi  krtkama slušelo :-). Protože se blížil Mikuláš, tak jsme mu ho koupili (akorát ta cena) .

Jinak Míšu svátky typu Mikuláš, Vánoce atp. nijak nezajímají. Vůbec nechápe co se po něm chce a co se děje. Taštičku s dobrůtkami, ale pochopil okamžitě. Obzvláště, když mu jí přinesl ktečko-čertik :-).


Nejlepší zábava ovšem byla, ukrást krtkovi rohy :-). Fotka asi říká vše :-).

sobota 26. listopadu 2011

Sobotní dopoledne z pohledu Mišíka

Inspiroval jsem se na jiných blozích a dneska Vám přináším průběh soboty z pohledu našeho Mišíka.

2:00  Zkouším, jestli by už nešlo vstávat. Od táty se ozývají nějaké výhružné zvuky ... Hm, radši ještě zkusím schrupnout.
5:00  To spaní mě už fakt nebaví. Zkusím vzbudit tátu. Aby si mě všimnul, tak mu zkusím sednout na hlavu. To většinou zabere. Nenápadně se plížím ... a hop. Z pod mého zadku se ozve zavytí. Aha táta si mě už asi všimnul. Odmítá ovšem spolupracovat a schovává se pod peřinu. To si asi chce hrát na schovku. Má to marné, v téhle hře jsem dobrej. Odtáhnu mu peřinu, zaměřím hlavu a chystám se usednout. Táta zákeřně uhnul. Dneska s ním není žádná zábava.
5:10  Jdu zkusit mamku. Nejdřív na ní hupsnu, aby si všimla, že už jsem vzhůru. Divné, máma si chce taky hrát na schovku. Mám to ale zmáklé, stačí jí zavčas sebrat peřinu.
5:15  Máma vzdává boj o peřinu, ale pořád nevstává. Budu muset zkusit fintu snídaně.
5:20  S ukořistěnou peřinou se sunu do kuchyně. Mám totiž ověřené, že peřina nesmí zůstat v dosahu rodičů, jinak si jí zase vezmou a snaží se hrát na schovku.
5:25  Táta se za mnou plouží směr kuchyně a zabavuje mi peřinu. To neva, hlavně že jsem ho dostal z pelechu. Na mamku se soustředím později.
5:30  Mám hlad, dneska si dám jogurt. Heč, už si umím otevřít ledničku, tak si rovnou vezmu svůj oblíbený jogurt a potom lžičku. Se zavíráním ledničky si nedělám starosti, od toho mám rodiče. Táta mi jogurt načne a už dlabu.
5:40  Táta si jde uvařit kafe, mám chvilku na experimenty... Jééé, víte že se dá lžička s jogurtem obrátit vzhůru nohama? No jo, ale kam se poděl ten jogurt? Aha, už ho vidím, zkusím ho prstem setřít... Jé ono se dá s jogurtem kreslit po stole. To je bezva zábava, pořád mi cpou pastelky, ale tohle je mnohem lepší.
5:45  Táta si nese kafe, podívá se na stůl, na mé pyžamo a zavyje. To je vůbec zajímavé, mamka říká, že vyje vlk. Tak že by byl táta vlk? To by zase musel mít velké uši a zuby. No je to záhada budu tomu muset přijít na kloub.
5:50  Nevím proč, ale táta utírá mé mistrovské dílo. Začínám se nudit a chci pustit pohádku. Podávám tátovi ovladač. Táta neprotestuje a pouští mi pohádku. Tady hrajeme takovou hru kdo s koho. Neumím si říct, jakou pohádku chci. Vždycky, když se mi nějaká nelíbí, tak tátovi podám ovladač, že chci jinou. Někdy táta vydrží i deset pohádek, ale dneska vypadá nějak naštvaně, tak mi bude stačit pátá.

6:20  Pohádky mě už nebaví a táta odmítá přepínat. Sice ho hlasitě upozorňuji, ale táta nereaguje. Jdu zkusit vzbudit mamku.
6:30  Táta za mnou běží, ať si jdu umýt ruce. Nevím proč? Vždyť na nich mám jenom jogurt a ten se dá utřít  mamce do peřiny. Jsem ale odchycen a i přes můj odpor odvlečen do koupelny.
6:35  Zapnu si vodu a zkouším jí nabrat do hrníčku. Táta bohužel číhá, tak se mi jí ani nepodařilo vylít na zem. Však ono se to povede příště.
6:40  Konečně mě táta pouští a hurá na mamku. Zalezu k ní do pelíšku, má tam krásně teploučko a hlavně si potřebuji někde osušit ruce.

7:00  Mamka, ne příliš nadšeně, vstává a plouží se vypít kafe. Jdu s ní, musím jí zkontrolovat. Máme takový raní rituál, já jí ukážu na tapetě všechny kytičky a ona mi je musí popsat.
7:10  Sednu si k počítači a dožaduji se jeho spuštění. Táta mi ho chvilku pustí.
7:30  Už mě to nebaví. Jdu si hledat jinou zábavu. Aha už vím, budu si prohlížet knížky. Mám rád knížku se zvířátky. Ta zvířátka jsou schovaná a já je musím odkrýt. Táta nebo mamka mi pak říká, co tam je. Ukazuji tátovi králíčka a čekám na odpověď. Táta odpovídá "králíček". Vše je v pořádku zkoušíme další. Tátu to už moc nebaví. Pravda už po něm chci odpověď "králíček" asi po padesáté. Naštěstí už začíná můj oblíbený pořad v televizi.

8:00  Táta mi pouští televizi a já si zalezu na gauček pod peřinku. Zbožňuji koukání na sněhové zpravodajství z hor. Sice nevím, proč pořád vysílají mlhu a sníh, ale je u toho taková uklidňující hudba. Uáá, nějak mě to zmáháááá. Chrupší.....

10:00 Co? Kde to jsem, aha asi jsem si na chvilku schrupnul. Se nedivte, když tak brzo vstávám, musím to někdy dospat. Jdu si chvilku kreslit ...

11:00 Jde na mě nějaký hlad. Hurá do kuchyně. Mamka mě zarazí a říká něco o obědu. Nechápu co tím myslí a dožaduji se čokolády. Mamka mi místo čokolády podává kousek jablíčka. Já nechciiii jablíčko já chci čokoláduuuu!!! Copak nevidíte jak ukazuji na skříň s čokoládou? Jak Vás proboha napadlo jabko? Hm, vůbec to nezabírá, tak sem dejte aspoň to jabko.
11:05 Mamka dává na stůl oběd. To taky mohla říct, že bude oběd, nemusel jsem chroupat jabko. Máme kuře. Mňam, tak to já můžu.
11:20 Mám dost, snědl jsem celou porci. Musím rychle prchnout, než mě začnou honit s ubrouskem a budu si muset umýt ruce .... Ach jo, zase mě odchytli, ale minule se mi povedlo donést rýži až do obýváku na gauč.

Pokračování, příště ...




neděle 20. listopadu 2011

Podzim

Přiznám se, že toto roční období nemám rád. Ráno tma a mlha, přes den inverze a odpoledne pro změnu tma a mlha.
Člověku se v takovém počasí vůbec nechce ven a platí to i o Míšovi. Ven pro něj znamená dojít k autu. Dřív ho šlo alespoň občas ukecat, že pokud nepůjde pěšky, tak půjdeme domů. Letos se sám otočí a jde radši domu. Maximálně je ochoten zalézt do kočáru, zabalit se do deky a s výrazem božího utrpení koukat ven.
Aby to neznělo tak depresivně, tak se povedlo i pár pěkných dní.

Tak jeden z nich jsme byli u babičky. Tam dědeček zrovna vyklízel harampádí, tak to byl Míša ve svém živlu.   Tady testuje staré drátělné postele připravené na vyhození :-).

Aby to babičce nebylo líto, tak jí pomáhal i v kuchyni. Hrozně se mu líbilo míchat sůl s pepřem. Po chvilce jeho působení, však překročila koncentrace pepře ve vzduchu přežitelné množství a byli jsme nuceni kuchyni evakuovat :-).


Další pěkný den, jsme byli na procházce doma. Míša tradičně zalezl do kočáru a nasadil svůj trpitelský výraz. Vylezl akorát u večerky, která je otevřená i v neděli a šel dovnitř. Tam to rychlostí blesku proběhl a hledal mrazák s nanuky. Bohužel měli akorát mražený hrášek a to ho tedy rozhodně neuspokojilo :-). V plné rychlosti tedy vyběhl a zase se nasoukal zpět do kočáru. Ten výraz krajního znechucení bych Vám přál vidět (škoda, že jsem to nestihl vyfotit) :-).
Poté jsme jeli dál a Míša najednou začal vylézat z kočáru. Vůbec jsme nechápali co chce, neboť v těch místech nic není, ale Míša trval na svém a běžel jak splašený k hlavní silnici. Tam chtěl jít prostředkem. Naštěstí jsme ho ukecali, aby se držel alespoň na chodníku. Stále v plné rychlosti běžel po chodníku (vůbec jsme nechápali co to dělá), pak nám to došlo. Míša si asi pamatoval, že tudy jezdíme autem do města a šel si tedy koupit nanuk (to, že to je 15 km ho nějak netrápilo :-)). Byl tedy násilím odloven, což mu na náladě moc nepřidalo. Nakonec jsme ho uplatili alespoň sušenkami :-).
Procházka tedy pokračovala kolem pískoviště, kde opět vylezl z kočárku a hnal se na písek. Bohužel, písek se u nás na zimu odváží, tak další zklamání. Z pohledu Míši fakt den blbec :-), alespoň si tedy vzal klacíček a chvilku si kreslil.


Pak ho alespoň zaujalo blbnutí v listí, tak konečně nějaká nová zábava :-).

Tak doufám, že bude ještě pár pěkných dní, ať si z toho podzimu Míša nepamatuje akorát zimu a mlhu.

úterý 15. listopadu 2011

U Neurologa

Před 14 dny jsme šli s Míšou na pravidelnou kontrolu k neurologovi. Tentokrát napsal Míšovi první "lék" Nootropil na podporu mluvení. Chvíli jsme bádali co to je a jestli to není nějaký drasťák, ale jsou to volně prodejné kapky, které zlepšují zásobení mozku živinami. Takže s odstupem času mohu napsat první zkušenosti s kapkami.
Tak první týden nic (to jsme i čekali), potom ale Míša najednou začal hrozně jíst (to hrozně je opravdu na místě). To co dřív snědl za týden, byl schopen sníst k obědu a ještě koukal čim by se dorazil :-). Začal ochutnávat věci, které dřív vůbec nechtěl zkusit. Nevím jestli to je následkem Nootropilu nebo nějakým vývojovým obdobím, ale rozhodně je to pozitivní :-). Co se týká mluvení, tak zatím žádný výrazný efekt nenastal, ale to bude ještě chvilku trvat.

Kromě kapek, jsme byli objednání poprvé na EEG. Sice nikdo nevěřil, že se podaří Míšovi EEG natočit, ale pan doktor říkal, že to zkusíme.

Pro informaci, pro natočení EEG je potřeba nasadit si na hlavu zvláštní čepičku, nechat se nagelovat vodivým gelem, připojit drátky k čepičce a k uchu a hlavně vydržet 20 minut v klidu. Všechny tyto body vypadali pro nás naprosto nesplnitelně. Co si budeme povídat i splnění jednoho bodu lze u Míši považovat za úspěch :-).
Důkladně jsme tedy doma trénovali nasazování čepičky :-).


A dneska nastal den "D" a zásobeni úplatky nejtvrdšího kalibru jsme vyrazili k panu doktorovi. V čekárně jsme chvilku čekali a Míša nebyl zrovna v nejlepším rozmaru, ale nějak jsme to čekání přežili a hurá do ordinace. Tam si Míša sedl mamce na klín a pustili jsme mu na DVD přehrávači nejoblíbenější pohádky (ještě některé z nich neviděl) a kupodivu trik zabral. Míša byl tak zaujat, že si nechal nasadit čepičku.
Hurá, jeden bod splněn (že by zabral domácí trénink?).
Poté ho sestřička nenápadně obcházela a vždycky když byl zabrán do pohádky, tak mu nanesla trochu vodivého gelu. Sice to chvilku trvalo, ale zdařilo se. Drátky si nechal nasadit kupodivu celkem bez protestů a ani si jich moc nevšimnul. Takže zbýval poslední nejtěžší bod, udržet ho 20 minut v klidu.
A nebudete tomu věřit, zdařilo se. Ke konci sice už Míša přepínal pohádky sem a tam, ale vydržel sedět a příliš se nehýbat. Hurááá máme to za sebou.
Pak už nám pan doktor jenom sdělil, že je vše v pořádku, tak 3x hurá. Asi jsme z toho byli vystresovaní víc my, než Míša :-).
Za odměnu byl samozřejmě zmrzlinový pohár a hranolky, dneska si je Míša opravdu zasloužil.

čtvrtek 3. listopadu 2011

Helloween

Míša měl v pondělí ve školce Helloween party. Paní učitelky nás poprosily o nějaký kostýmek pro Míšu. Koukali jsme v obchodě, ale měli akorát falešné sobi a kostým santa klause. Obojí bylo okamžitě zamítnuto. Pak jsme ještě narazili na čarodějnický klobouk za lidových 600,- a bylo rozhodnuto, něco musíme spatlat sami :-).
Protože Míša zbožňuje video s kouzelníkem, který mává hůlkou a říká Abrakadabrá, tak jsme se rozhodli, že půjde za kouzelníka.

Míša nejprve trénoval na omalovánkách.

Já jsem mezitím uřízl kousek dřívka jako kouzelnickou hůlku a Míša jí pomohl vybarvit (a nejen ji :-)).

Poté jsme se vrhli na kouzelnický klobouk. Tam už byla spolupráce trochu horší. Nějak nechápal, proč má černý papír vybarvovat, když už je černý :-). Nakonec tam ale pár klikyháků nakreslil.

Mamka mezitím ušila krásný kouzelnický kabátek (původně ubrus :-)) alias pončo a doplnila kouzelnická malování.

Tak a tady je náš malý kouzelník v akci :-).

Poznámka: Ten klobouk mu vydržel právě tak na tu fotku, on na hlavě něco nosí krajně nerad.

Ve školce se bohužel příliš nezadařilo, protože Míša byl mimo ze všech těch kostýmů a moc jim nespolupracoval. Tak jsme rádi, že se mu líbila alespoň výroba kostýmu a následné řádění doma :-).

Jinak, protože je venku škaredě, tak sem dám i pár fotek našeho domácího hraní.

Míša dostal obrovské puzzle, které obsahuje 8 různých her. Hrozně ho baví vyndavat jednotlivé části a poté je zase dávat zpátky.

Dále mu babička koupila dřevěné puzzle na procvičování oblékání. To potřebuje trénovat, neboť zatím nějak nepochopil význam oblékání a ven se dere klidně v pyžamu.


No a nakonec naše oblíbené magnetky. U těch se vždycky tváří strašně důležitě a vrtá mu hlavou, jak to funguje :-).

pátek 21. října 2011

Na výletě

Po delší pauze způsobené všemi možnými bacily, jsme vyrazili na zámek Hluboká.
Míša má zrovna období, kdy odmítá udělat krok pěšky. V zásadě tedy máme na výběr mu výchovně neustoupit a trvat na chůzi nebo vzít kočár.

První variantu jsem testoval minulý týden. Vzal jsem ho na procházku do obchodu. Dle předpokladu odmítal udělat krok pěšky a začala tradiční šou. Prvním asi 50 metrů absolvoval za děsného vzteku, plazením se po zemi.
Poté usoudil, že dosažený efekt není dostatečný, neboť jsem ho nevzal. Zkoušel tedy novou variantu a to pověsit se mi na nohy. To také nemělo kýžený efekt, tak konečně usoudil, že kousek půjde. Ušel asi 10 metrů a opět se začal plazit po zemi s výrazem naprostého vyčerpání (kdybych ho neznal tak mu to snad i věřím). U kolemjdoucích jsem byl tedy otec tyran, který nechce nebohé dítko nosit :-). Naštěstí nás tu v okolí již znají :-).
Po chvilce válení tedy vstal a s výrazem šíleného utrpení konečně normálně šel. To už jsme ale byli skoro u obchodu :-). Tam si naprosto suverénně vzal vozík (už zapomněl, že "neumí" chodit) a plnou rychlostí šel nakupovat. Sám si dal do vozíku tyčinky a nanuk :-).
Po úspěšném nákupu nás čekala cesta domů. Míša zapomněl, že ještě před chvilkou nemohl ujít ani 20 metrů a naprosto v pohodě kráčel domů (dokonce dobrovolně i delší cestou). Občas nevím, kde končí autismus a začíná vymýšlení :-).
To jsem trochu odbočil, tak zpět k výletu. Po výše uvedených zkušenostech jsme tedy raději vzali na výlet kočárek (přece jenom hrozila vyšší koncentrace pohoršených turistů :-)). Míša si ale prosadil, že chce vzít svoje kolo. Tak jsme mu tedy naložili i kolo.

Na parkovišti kupodivu dobrovolně vylezl a jel i kousek na kole. Pak se začalo jít do kopce, tak odevzdal kolo a zalezl do kočáru. Nahoru na zámek se nechal pohodlně vyvézt a tvářil se u toho jak pan kníže :-)).
Nahoře jsme ho ukecali na kolo, tak se chvilku proháněl po zámecké zahradě.


Architektura zámku, ani krásná podzimní zahrada ho ale nezaujala a opět zalezl do kočáru.
 Po chvíli ježdění po parku, si všiml hromad se štěrkem. Najednou se dral z kočáru ven a hnal se k hromadám.

Tam se pokoušel hromady rozptýlit do širokého okolí a tak musel být z místa činu odvlečen. To ho samozřejmě naštvalo a dokonce procházky už z kočáru nevylezl.

Ale i tak to byl celkem dobrý výlet :-).

pátek 14. října 2011

Školka a nemoci

Dlouho jsem na blog nic nedal, tak dneska shrnu co je u nás nového.

Míša a školka.
Prvních 14 dní, bylo trochu plačtivých, ale Míša si postupně zvykal. Protože byl vlastně poprvé ve „větším“ kolektivu dětí, tak došlo k celkem očekávané výměně různých bacilů. Míša vylosoval kašel a hroznou rýmu (jako na potvoru, už si ve školce celkem zvyknul).
Takže následovala domácí léčba, kdy byl doma s mamkou. Jako pacient se tedy rozhodně neosvědčil, neboť ona rýma neměla vůbec žádný vliv na jeho hyperaktivitu a zkuste léčit hyperaktivní autistickou blechu :-).

Ležet v posteli nepřipadalo v úvahu, dodržovat nějaký klid také ne a dostat do něj léky byl nadlidský úkol.
Nejprve jsem mu zkusil dát kapky normálně na lžičce, ale nesetkalo se to s úspěchem. Sice nečekajíc nic zlého první dávku spolknul, ale poté, jak mě viděl se lžičkou, prchal. Museli jsme tedy přejít na podlý trik přimíchávání kapek do čehokoli co do něj šlo dostat :-). S práškem to bylo o něco horší. Nakonec se osvědčil jogurt s čokoládovými kuličkami, neboť to v těch kuličkách nepoznal :-).

Jinak Míša byl ohromně nadšený, že je s mamkou doma a léčbu úspěšně bojkotoval. K rýmě se tedy neustálým rozmazáváním nudlí z nosu přivodil pořádný zánět spojivek. Nám tedy přibyla kromě kapek a prášků ještě mast do očí. A co si budeme povídat, mast se do jogurtu zamíchat nedá :-). Míša se bránil zuby nehty a kápněte mu kapku masti do koutku oka (bych chtěl výrobci oné masti vidět :-)). V lepším případě jsme se trefovali v rámci oka, v horším přes půlku obličeje. Z oné kapky pak byla takové mega kapka a kam to šlo, tam to bylo. On si to stejně v zápětí rozmazal po celém obličeji :-).

Nakonec se vše úspěšně vyléčilo (včetně mě, neboť jsem zánět spojivek chytil od Míši taky). Tak zase hurá do školky.
Po návratu z nemoci jsme opět byli se školkou na začátku a tedy vše probíhalo s řevem. Po asi týdnu došlo ke zlomu a Míša najednou začal ve školce fungovat úplně normálně. Ráno vůbec žádný řev, sám šel do třídy a vzorně spolupracoval. Poté ještě dostal průjem, ale to bylo zrovna ve čtvrtek, tak v pátek byl doma a přes víkend se to spravilo.
Nyní tedy chodí už asi 14 dní v kuse do školky a celkem rád. Ráno sice trošku protestuje, ale spíš na oko, aby si vynutil od paní učitelky pohádku :-). 

Tak pro dnešek končím, jelikož ve školce vypukla epidemie planých neštovic, tak další příspěvek tipuji na další zážitky z léčby :-).

středa 28. září 2011

Na pouti a v ZOO

V neděli byla u nás pouť. Počasí bylo nádherné a Míša byl kupodivu ochotný sedět v kočárku. Nejprve jsme projeli stánky, kde co mají. Mišík koukal, kde se na jeho oblíbených místech vzalo tolik stánků a lidí, ale celkem to bral. Poté jsme se vraceli, že koupíme nějakou mlsku. Míša najednou vylezl z kočáru a šel ke stánku s mlskami. Zajímavé čeho si děti hned všimnou :-). Tam tedy dostal perníkové srdce a šel si ho sníst opět do kočárku.

 Následky konzumace jsou vidět na všech fotkách :-), ale co by mu člověk nedopřál, když si pro něj sám došel a nebál se ani davu lidí.
Poté jsme se vydali na obhlídku atrakcí. Všude se přeřvávala "hudba", takže jsme moc nepočítali, že Míša bude ochoten v tom davu a kraválu opustit kočár.


Mišík ale opět překvapil. U nafukovacího hradu vystoupil z kočáru a začal si zouvat sám od sebe boty. To jsme koukali, jak na to přišel. Asi to má spojené s trampolínou na hřišti, kde se musí také zouvat :-). Tak jsme ho vypustili do hradu.

Chvilku se bál, ale pak tomu přišel na chuť a řádil v míčkách :-). Aby jsme ho dostali pryč, musel jsem ho jít odlovit :-).

Poté jsme přišli k dalšímu hradu, tentokrát prolézacímu. Tam už šel Míša bez váhání a ani mu nevadili ostatní děti. Dříve jak někde bylo moc dětí, tak tam odmítal jít. Možná, že se začíná projevovat vliv školky :-).

V hradu prolezl několikrát dokola všechny možné cesty. Asi po čtvrt hodině byl úspěšně odloven, už toho měl také dost :-).

V Zoo  
Dneska jsme využili dne volna a vyrazili do ZOO v Hluboké nad Vltavou. Míša byl dneska v dobrém rozmaru a docela si všímal zvířátek a ukazoval. To je u něj co říct, většinou mu jsou zvířátka zcela ukradená a zajímá ho pouze automat na pití a informační tabule :-).

Dneska ho nadchly vydry. Koukal na ně přes sklo a ony dováděly pár centimetrů od něj. To se mu hrozně líbilo :-).

 Dále ho nadchla cedule, se kterou se může otáčet  :-).
 Po velké procházce je potřeba doplnit energii.

 Po nabrání sil hurá do dětského koutku.

Tam ho kupodivu zaujaly malé kozy. Nejdřív se jich trochu bál, ale nakonec mu to nedalo a šel si je i pohladit :-).

 To je pro dnešek vše.