neděle 31. července 2011

Narozky - 3 roky

Tak dneska to bude veselejší, protože slavíme narozky. Mišíkovi jsou 3 roky!

Míšu sice podobné události moc neberou, ale dneska byl v obzvláště dobrém rozmaru. Tak nejprve dostal dort a knížečku krtečka (už má doma snad všechny díly).




Krade z myšek ouška a ocásky :-) 


Pak takovou provlékačku nebo jak to mám nazvat. Ona se mu líbila už v obchodě, tak mu jí mamka koupila a dostal jí k narozkám :-).


Potom dostal vzdělávací hry s barvami a tvary (jsem nečekal, že ho vůbec zaujmou).

A kupodivu ho zaujaly. Nejvíc kolečka v "šablonách". Zatímco my jsme dloubali kolečka ze šablony ven a dávali je podle barev na duhu, tak on je bral a dával zase zátky do šablony :-).Tvářil se u toho strašně důležitě :-).


Skládání tvarů se mu také docela líbilo (budeme mít co trénovat).

  No a nakonec dostal magnetické kuličky (on má magnety hrozně rád :-)).


Udělal si z nich náramky a ukazoval jak mu to sluší :-)

Pak následoval oblíbený oběd v oblíbené jídelně (byl naprosto vzornej, jindy máme co dělat ho ukočírovat) :-) .



A nakonec procházka v dešti (mohl házet kamínky do louží :-), takže nadšení maximální).
Dnešní den dopadl nad očekávání dobře :-).

středa 27. července 2011

3-letá prohlídka

Tak jeden aktuální příspěvek. Právě jsme s prckem úspěšně absolvovali 3-letou prohlídku.

Jelikož prcek už funí asi 3 týdny, tak jsem s ním musel dojít k paní doktrorce (já mám volnlou pracovní dobu, tak to padlo tentokrát na mě :-). Tak pěkně od začátku.
První zastávka je pravidelně auto, kde následují protesty, že se má jít pěšky. No tentokrát to nebylo tak zlé, ukecal jsem ho na tyčinky.
Poté následoval tryskový úprk směrem k blízkému obchodu. Tam si naprosto profesionálně vezme dětský vozík a plnou rychlostí míří k mrazáku s nanuky (naštěstí se dokáže v plné rychlosti vyhnout i všem překážkám v podobě důchodců pátrajících v regálech). Poté zastaví u mrazáku a chce zvednout. Tam si vybere svého oblíbeného nanuka (musí to být přesně ten jeden druh, jiný nebere). Následně ho hodí do vozíku a vozík mám od této chvíle nastarosti já (on už má nakoupeno :-)). Ještě zpravidla běží zkontrolovat, zda mají sýrové housky (bohužel neměli).
Tak trochu zklamaně zamíříme ke kase. Tam už má naučeno, že musí počkat, než paní nanuk  "pípne" (neustále si bedlivě hlídá, zda je nanuk na pásu a pořád odbíhá kdy už to jako konečně bude (minule nás nějaká pani radši dobrovolne pustila :-)). Po zaplacení si běží sednout na zídku u plotu, kde nanuk konečně spořádá. Bohužel fotky nemám, nestíhal jsem fotit :-).
Po snědení nanuku jsme vyrazili směr paní doktorka. Naštěstí opět zabraly tyčinky a hlavně, blízko paní doktorky je další obchod s nanuky :-). Tak nějak jsme došli dokonce po svých až k ordinaci. Tam sem mu musel trochu pomoct, dobrovolně se tam nehrnul. Výjimečně si jenom trochu zaprotestoval. Dokonce ani lidi nekoukali z oken, kdo tam týrá to malé dítě :-).
V čekárně už to bylo fajn. Paní doktorka tam má moc pěkné hračky. Chvilku nosil slona po čekárně a byl spokojený.


 Pak jsme šli na řadu. Paní doktorka si všimla, že bude mít za pár dní tři roky, tak prý uděláme rovnou i tříletou prohlídku. No trochu jsme se obával, ale zase když už jsme tam došli ....
V ordinaci jsou naštěstí také pěkné hračky.


 Tak se i chviku zabavil (než to všechno vyndal na podlahu) a mohl jsem s paní doktorkou probrat co bylo třeba. Poté jsme ho nalákali na gumové medvídky a za sušenku se nechal dokonce i svléknout (ještě že má paní doktorka v zásobě dostatek úplatků :-)). Nechal se dokonce i změřit a zvážit. Pak ho to už přestalo bavit a nekompromisně zamířil ke dvěřím. Následně si vzpomněl, že nemá botičky a šel si pro botičky (to že neměl na sobě nic jiného mu vůbec nevadilo :-). Naštěstí už bylo vše prohlédnuto, tak jsem ho mohl obléknout a obout. Mezitím ho zaujala plyšová beruška (prý byl první, kdo si jí všimnul :-) a na odchod pro změnu zapomněl. No alspoň jsme stihli probrat tu rýmu a huráááá prohlídka za námi.
Pokud máte nějaký tip co pomáhá na rýmu (má jí skoro pořád) tak sem s ním :-).

Cesta domu už byla v pohodě. Samozřejmě první se šlo na nanuk. Ani jsem neprotestoval, protože byl fakt hodný a vzorný a měl jsem z něj velkou radost. Pak jsme šli za odměnu k rybníku házet kamínky. To patří k jeho nejoblíbenější zábavě.

 Tak to je pro dnešek vše. Jsem se musel pochlubit, jak jsme to všechno zvládli :-).

sobota 23. července 2011

Prcek v kostce

Tak jak se na úvod sluší, napíšu jak to u nás všechno začalo. Začalo to narozením malého klučíka Míšíka.
Začátek byl naprosto klasický. Po absolvování kolotoče nočního vstávání, nekonečného ohřívání lahví usínání při čekání než si odříhne, jsme se dostali do druhé tzv. žužlací fáze. Tato fáze se vyznačovala růstem zubů a žužláním čehokoli. Největším hitem byly kabely k počítačům a vlastně cokoli kromě věcí ke kousání určených :-).
  
Dále se přidalo i lezení a posléze chození. Tímto jsme přešli do další fáze tzv. "stěhování".Stěhovací fáze spočívala v odstranění všeho co lze rozbít, rozházet a sníst do vyšších pater. Není nad to, ráno ve spěchu hledat ponožky v nejvyšší skříňce u stropu :-).



















No a velkým skokem se dostáváme do 2 let, kdy jsme poprvé pojali podezření, že není vše v pořádku. První si toho všimla manželka a posléze se příznaky začali projevovat více a více. Na internetu jsme podle příznaků odhadli, že se jedná o poruchu autistického spektra (ale byl to odhad, něco sedělo něco ne).
Ve dva a půl letech jsme zašli za dětskou lékařkou a popsali jí Míšovo zvláštní chování. Doktorka nás poslala k neurologovi.Tím začala fáze nekonečného čekání.... Tak stručně objednací lhůta měsíc a půl. No bezva, tak jsme se dočkali a pan doktor to odhadl prakticky okamžitě na dětský autismus (aniž by jsme se slovem o našem podezření zmínili).
Pan doktor nás doporučil do speciálního poradenského centra (SPC). Takže další čekání pro změnu 2 a půl měsíce. Tam jsme čekali a čekali a nevěděli co bude. Mezitím probíhal zápis do mateřské školky, kde jsme to na doporučení lékařky ani nezkoušeli (oni stejně nebrali ani "normální" děti).
V SPC se nám konečně někdo pořádně věnoval, za což jim patří ohromný dík. Mišík měl mimořádně dobrou náladu a celkem spolupracoval. V SPC nám doporučili mateřskou školku pro autíky. Jsme z toho byli úplně v šoku! Budeme mít pro prcka školku, kde se mu budou věnovat. No prostě nádhera, konečně se usmálo štěstí. Nastupujeme v září, tak pak budu psát podrobnosti :-). No a ještě nás čekalo vyšetření u psycholožky, které bylo zatím celkem zbytečné ale uvidíme co bude dál.
 Uff to jsem to vzal tedy fofrem. Pokračování příště .....
Jinak se omlouvám za pravopis a čárky ve větách. Čeština není zrovna moje silná stránka :-). 





Úvod

Zdravím případné čtenáře. Je to můj první blog, tak se v tom budu ze začátku trochu plácat :-).
Proč jsem založil tento blog?
Máme syna s předběžnou diagnózou dětský autismus, což přináší tak trochu jiný pohled na svět a pohled světa na nás.
Rád bych na tomto blogu sdílel nápady a zkušenosti, jak tuto diagnózu ve zdraví přežít :-).
Tolik k úvodu.