sobota 23. července 2011

Prcek v kostce

Tak jak se na úvod sluší, napíšu jak to u nás všechno začalo. Začalo to narozením malého klučíka Míšíka.
Začátek byl naprosto klasický. Po absolvování kolotoče nočního vstávání, nekonečného ohřívání lahví usínání při čekání než si odříhne, jsme se dostali do druhé tzv. žužlací fáze. Tato fáze se vyznačovala růstem zubů a žužláním čehokoli. Největším hitem byly kabely k počítačům a vlastně cokoli kromě věcí ke kousání určených :-).
  
Dále se přidalo i lezení a posléze chození. Tímto jsme přešli do další fáze tzv. "stěhování".Stěhovací fáze spočívala v odstranění všeho co lze rozbít, rozházet a sníst do vyšších pater. Není nad to, ráno ve spěchu hledat ponožky v nejvyšší skříňce u stropu :-).



















No a velkým skokem se dostáváme do 2 let, kdy jsme poprvé pojali podezření, že není vše v pořádku. První si toho všimla manželka a posléze se příznaky začali projevovat více a více. Na internetu jsme podle příznaků odhadli, že se jedná o poruchu autistického spektra (ale byl to odhad, něco sedělo něco ne).
Ve dva a půl letech jsme zašli za dětskou lékařkou a popsali jí Míšovo zvláštní chování. Doktorka nás poslala k neurologovi.Tím začala fáze nekonečného čekání.... Tak stručně objednací lhůta měsíc a půl. No bezva, tak jsme se dočkali a pan doktor to odhadl prakticky okamžitě na dětský autismus (aniž by jsme se slovem o našem podezření zmínili).
Pan doktor nás doporučil do speciálního poradenského centra (SPC). Takže další čekání pro změnu 2 a půl měsíce. Tam jsme čekali a čekali a nevěděli co bude. Mezitím probíhal zápis do mateřské školky, kde jsme to na doporučení lékařky ani nezkoušeli (oni stejně nebrali ani "normální" děti).
V SPC se nám konečně někdo pořádně věnoval, za což jim patří ohromný dík. Mišík měl mimořádně dobrou náladu a celkem spolupracoval. V SPC nám doporučili mateřskou školku pro autíky. Jsme z toho byli úplně v šoku! Budeme mít pro prcka školku, kde se mu budou věnovat. No prostě nádhera, konečně se usmálo štěstí. Nastupujeme v září, tak pak budu psát podrobnosti :-). No a ještě nás čekalo vyšetření u psycholožky, které bylo zatím celkem zbytečné ale uvidíme co bude dál.
 Uff to jsem to vzal tedy fofrem. Pokračování příště .....
Jinak se omlouvám za pravopis a čárky ve větách. Čeština není zrovna moje silná stránka :-). 





6 komentářů:

  1. Opraveno, příspěvky již lze vkládat přímo k programu.
    Jinak díky za nápady. Příspěvek vložím k programu a přidám rovnou komentář, ať je to pěkně pohromadě.
    Jinak díky za pochvalu :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Jéje, a já jsem Jendu zatím k PC nepustila.

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme začali s počítačem docela brzy. Nejdřív jsme začínali s kreslením (program TuxPaint), tam se celkem dobře naučil s myší (zlepšil si tím jemnou motoriku). Teď už hraje i některé jednoduché vzdělávací hry (typu seřaď, přesuň, oblékni ...). Parádní je stránka uptoten.com.
    V reálném životě ho hračky moc nebaví (až teprve teď začíná zkoušet alspoň puzzle s krtečkem). Na počítačí, ale dokázal už před půl rokem roztřídit odpad k recyklaci, sestavit ozubená kola, dát správně tvary kam patří (no jenom jsme zírali).
    Ptali jsme se i na názor psycholožky a ta s počítačem souhlasila (nesmí u něj akorát trávit celý den :-)). Prý je to pro autíky ideální relaxační prostředek, kde si odpočinou od reálného (pro ně nepochopitelného života). Na počítači má vše přísnou logiku, když kliknu sem a sem, stane se to a to. Po nějaké akci následuje nějaká odměna (zvuk, animace). No a jako "vedlejší" efekt se naučí spousta věcí :-).Trochu problém je získané zkušenosti aplikovat, ale vypadá to, že už začíná některé hry přenášet i do reálného života.
    Takže nám se počítač rozhodně osvědčil.

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, náhodou jsem narazila na Vaše stránky, Míša je moc hezký chlapeček. Protože se mi poslední týdny něco "nezdá" na mém synkovi, chtěla jsem se zeptat, proč a kdy Vás poprvé napadl autismus? Měl s Vámi Váš synek jako malý oční kontakt? Děkuji za jakékoliv informace. Srdečně zdraví Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Můžu se zeptat, co se vám nezdálo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono těch zvláštností bylo trochu víc. Asi hlavní bylo, že přestal mluvit (a začal hýkat), ačkoli předtím pár slov říkal. Potom přestal reagovat na okolní hlavně vzdálené věci. Třeba do dvou let ukazoval každého pejska na kilometr daleko, potom najednou nic. Vůbec nereagoval, když jsme mu něco v dálce ukazovali. Potom přestal reagovat na jméno (hlavně, když ho oslovil někdo jiný, třeba sousedi, babička, děda). Další zvláštností bylo, že nemával na pozdrav (žádné pápá). Potom měl slabší oční kontakt, hlavně když jsme po něm něco chtěli, třeba mu něco vysvětlit, ukázat, tak koukal (a stále kouká) mimo. Bylo to pěkně vidět třeba u míče, když jsme mu házeli míč, tak vůbec nekouká na nás ale někam do prostoru.

      Vymazat