neděle 11. září 2011

U babičky a vztekáme se

V sobotu jsme byli u babičky. Míša měl kreslící den. Všude chodil s křídou a každý musel kreslit. (Protesty, jako že na mokrý chodník se kreslí špatně, byly marné :-)).



Poté si "hrál" se psem Ájou, honil ho s křídou v ruce a pořád mu jí dával před čumák, aby taky kreslil :-).
Nutí psovi křídu :-)

Válečný pokřik
Babičce ještě stihnul v nestřeženém okamžiku smíchat sůl s pepřem :-).


Večer jsme ho napakovali úspěšně do auta a tradá domů. Doma odmítal jít spát a jak byl plný zážitků, v noci se pořád převaloval a moc toho nenaspal.

V neděli vstal levou nohou. Už jenom to, že vstal v pět ráno, svědčí o mnohém :-). Zajímavé je, že ve všední dny, ho nejsme schopní vzbudit do školky.

No dopoledne byl protivný, ale nějak jsme to přestáli. Oběd jsme dělali mimořádně brzo, neb jsme tušili, že Míša odpadne dříve než obvykle. Stejně to bylo marné, usnul přesně v okamžiku, kdy měl nandáno na talíři :-).
Poté se trochu vychrupal a šlo se ven. Bohužel ho protivná nálada neopustila. Ke zmrzlině ještě došel (respektivě dojel na odrážedle). Poté už odmítal udělat krok pěšky. Válel se po chodníku a předváděl jak strašně trpí a upadnou mu nožičky.

 Vydržel to docela dlouho a tentokrát bohužel nezabralo nic. Museli jsme ho na střídačku nést. Jeden nesl odrážedlo, druhý Míšu. Jenom pro ty, co to budou číst později, bylo 29 stupňů a Míša nepatří k nejlehčím :-). Z nás lilo jak .... a Míša se v pohodě nesl.

Pak jsme šli okolo nádraží a náhle si Míša vzpomněl, že má nožičky. Na nástupiště chtěl samozřejmě po schodech.
Bleskově je vyběhl (já musel funět za ním) a koukali jsme na mašinky. On jako by se nic nestalo a já na pokraji infarktu :-). Pak běhal po nástupišti a doběhl až skoro na konec a zpátky (dobrých 500 metrů). Na to, že se ještě před pár minutama válel vzteky po chodníku ani nevzpomněl :-).


Poté mě vystřídala mamka a Míša oněch 500 metrů uběhl s mamkou ještě jednou. Tedy respektive došel na konec nástupiště a chtěl jít dál po kolejích. Jelikož jsme odmítali jít mašinkám naproti, následoval další vztekací divadlo. Naše zlatíčko neudělalo ani krok a neslo se až domů. Výsledek dnešní procházky je tedy 2 (vyřízení rodiče) : 1 (odpočatý Mišík) :-).
Naštěstí měl pak doma lepší náladu (asi z toho jak nás vyřídil :-)) a do večera už si celkem i hrál a moc nezlobil.

3 komentáře:

  1. To znám moc dobře, posledně byl na nádraží amok, že přijel jen jeden vlak a ne dva proti sobě jako obvykle...

    OdpovědětVymazat
  2. :-) Bezva článek, moc mne to pobavilo. Jo, rodiče to nemají zrovna lehké. Tak doufám, že jste rodičové načerpali nové síly a taková vedra už snad neboudou:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Super článeček, to známe..my bez kočáru ani ránu, nošení už nezvládám.

    OdpovědětVymazat