pátek 21. října 2011

Na výletě

Po delší pauze způsobené všemi možnými bacily, jsme vyrazili na zámek Hluboká.
Míša má zrovna období, kdy odmítá udělat krok pěšky. V zásadě tedy máme na výběr mu výchovně neustoupit a trvat na chůzi nebo vzít kočár.

První variantu jsem testoval minulý týden. Vzal jsem ho na procházku do obchodu. Dle předpokladu odmítal udělat krok pěšky a začala tradiční šou. Prvním asi 50 metrů absolvoval za děsného vzteku, plazením se po zemi.
Poté usoudil, že dosažený efekt není dostatečný, neboť jsem ho nevzal. Zkoušel tedy novou variantu a to pověsit se mi na nohy. To také nemělo kýžený efekt, tak konečně usoudil, že kousek půjde. Ušel asi 10 metrů a opět se začal plazit po zemi s výrazem naprostého vyčerpání (kdybych ho neznal tak mu to snad i věřím). U kolemjdoucích jsem byl tedy otec tyran, který nechce nebohé dítko nosit :-). Naštěstí nás tu v okolí již znají :-).
Po chvilce válení tedy vstal a s výrazem šíleného utrpení konečně normálně šel. To už jsme ale byli skoro u obchodu :-). Tam si naprosto suverénně vzal vozík (už zapomněl, že "neumí" chodit) a plnou rychlostí šel nakupovat. Sám si dal do vozíku tyčinky a nanuk :-).
Po úspěšném nákupu nás čekala cesta domů. Míša zapomněl, že ještě před chvilkou nemohl ujít ani 20 metrů a naprosto v pohodě kráčel domů (dokonce dobrovolně i delší cestou). Občas nevím, kde končí autismus a začíná vymýšlení :-).
To jsem trochu odbočil, tak zpět k výletu. Po výše uvedených zkušenostech jsme tedy raději vzali na výlet kočárek (přece jenom hrozila vyšší koncentrace pohoršených turistů :-)). Míša si ale prosadil, že chce vzít svoje kolo. Tak jsme mu tedy naložili i kolo.

Na parkovišti kupodivu dobrovolně vylezl a jel i kousek na kole. Pak se začalo jít do kopce, tak odevzdal kolo a zalezl do kočáru. Nahoru na zámek se nechal pohodlně vyvézt a tvářil se u toho jak pan kníže :-)).
Nahoře jsme ho ukecali na kolo, tak se chvilku proháněl po zámecké zahradě.


Architektura zámku, ani krásná podzimní zahrada ho ale nezaujala a opět zalezl do kočáru.
 Po chvíli ježdění po parku, si všiml hromad se štěrkem. Najednou se dral z kočáru ven a hnal se k hromadám.

Tam se pokoušel hromady rozptýlit do širokého okolí a tak musel být z místa činu odvlečen. To ho samozřejmě naštvalo a dokonce procházky už z kočáru nevylezl.

Ale i tak to byl celkem dobrý výlet :-).

pátek 14. října 2011

Školka a nemoci

Dlouho jsem na blog nic nedal, tak dneska shrnu co je u nás nového.

Míša a školka.
Prvních 14 dní, bylo trochu plačtivých, ale Míša si postupně zvykal. Protože byl vlastně poprvé ve „větším“ kolektivu dětí, tak došlo k celkem očekávané výměně různých bacilů. Míša vylosoval kašel a hroznou rýmu (jako na potvoru, už si ve školce celkem zvyknul).
Takže následovala domácí léčba, kdy byl doma s mamkou. Jako pacient se tedy rozhodně neosvědčil, neboť ona rýma neměla vůbec žádný vliv na jeho hyperaktivitu a zkuste léčit hyperaktivní autistickou blechu :-).

Ležet v posteli nepřipadalo v úvahu, dodržovat nějaký klid také ne a dostat do něj léky byl nadlidský úkol.
Nejprve jsem mu zkusil dát kapky normálně na lžičce, ale nesetkalo se to s úspěchem. Sice nečekajíc nic zlého první dávku spolknul, ale poté, jak mě viděl se lžičkou, prchal. Museli jsme tedy přejít na podlý trik přimíchávání kapek do čehokoli co do něj šlo dostat :-). S práškem to bylo o něco horší. Nakonec se osvědčil jogurt s čokoládovými kuličkami, neboť to v těch kuličkách nepoznal :-).

Jinak Míša byl ohromně nadšený, že je s mamkou doma a léčbu úspěšně bojkotoval. K rýmě se tedy neustálým rozmazáváním nudlí z nosu přivodil pořádný zánět spojivek. Nám tedy přibyla kromě kapek a prášků ještě mast do očí. A co si budeme povídat, mast se do jogurtu zamíchat nedá :-). Míša se bránil zuby nehty a kápněte mu kapku masti do koutku oka (bych chtěl výrobci oné masti vidět :-)). V lepším případě jsme se trefovali v rámci oka, v horším přes půlku obličeje. Z oné kapky pak byla takové mega kapka a kam to šlo, tam to bylo. On si to stejně v zápětí rozmazal po celém obličeji :-).

Nakonec se vše úspěšně vyléčilo (včetně mě, neboť jsem zánět spojivek chytil od Míši taky). Tak zase hurá do školky.
Po návratu z nemoci jsme opět byli se školkou na začátku a tedy vše probíhalo s řevem. Po asi týdnu došlo ke zlomu a Míša najednou začal ve školce fungovat úplně normálně. Ráno vůbec žádný řev, sám šel do třídy a vzorně spolupracoval. Poté ještě dostal průjem, ale to bylo zrovna ve čtvrtek, tak v pátek byl doma a přes víkend se to spravilo.
Nyní tedy chodí už asi 14 dní v kuse do školky a celkem rád. Ráno sice trošku protestuje, ale spíš na oko, aby si vynutil od paní učitelky pohádku :-). 

Tak pro dnešek končím, jelikož ve školce vypukla epidemie planých neštovic, tak další příspěvek tipuji na další zážitky z léčby :-).