pátek 21. října 2011

Na výletě

Po delší pauze způsobené všemi možnými bacily, jsme vyrazili na zámek Hluboká.
Míša má zrovna období, kdy odmítá udělat krok pěšky. V zásadě tedy máme na výběr mu výchovně neustoupit a trvat na chůzi nebo vzít kočár.

První variantu jsem testoval minulý týden. Vzal jsem ho na procházku do obchodu. Dle předpokladu odmítal udělat krok pěšky a začala tradiční šou. Prvním asi 50 metrů absolvoval za děsného vzteku, plazením se po zemi.
Poté usoudil, že dosažený efekt není dostatečný, neboť jsem ho nevzal. Zkoušel tedy novou variantu a to pověsit se mi na nohy. To také nemělo kýžený efekt, tak konečně usoudil, že kousek půjde. Ušel asi 10 metrů a opět se začal plazit po zemi s výrazem naprostého vyčerpání (kdybych ho neznal tak mu to snad i věřím). U kolemjdoucích jsem byl tedy otec tyran, který nechce nebohé dítko nosit :-). Naštěstí nás tu v okolí již znají :-).
Po chvilce válení tedy vstal a s výrazem šíleného utrpení konečně normálně šel. To už jsme ale byli skoro u obchodu :-). Tam si naprosto suverénně vzal vozík (už zapomněl, že "neumí" chodit) a plnou rychlostí šel nakupovat. Sám si dal do vozíku tyčinky a nanuk :-).
Po úspěšném nákupu nás čekala cesta domů. Míša zapomněl, že ještě před chvilkou nemohl ujít ani 20 metrů a naprosto v pohodě kráčel domů (dokonce dobrovolně i delší cestou). Občas nevím, kde končí autismus a začíná vymýšlení :-).
To jsem trochu odbočil, tak zpět k výletu. Po výše uvedených zkušenostech jsme tedy raději vzali na výlet kočárek (přece jenom hrozila vyšší koncentrace pohoršených turistů :-)). Míša si ale prosadil, že chce vzít svoje kolo. Tak jsme mu tedy naložili i kolo.

Na parkovišti kupodivu dobrovolně vylezl a jel i kousek na kole. Pak se začalo jít do kopce, tak odevzdal kolo a zalezl do kočáru. Nahoru na zámek se nechal pohodlně vyvézt a tvářil se u toho jak pan kníže :-)).
Nahoře jsme ho ukecali na kolo, tak se chvilku proháněl po zámecké zahradě.


Architektura zámku, ani krásná podzimní zahrada ho ale nezaujala a opět zalezl do kočáru.
 Po chvíli ježdění po parku, si všiml hromad se štěrkem. Najednou se dral z kočáru ven a hnal se k hromadám.

Tam se pokoušel hromady rozptýlit do širokého okolí a tak musel být z místa činu odvlečen. To ho samozřejmě naštvalo a dokonce procházky už z kočáru nevylezl.

Ale i tak to byl celkem dobrý výlet :-).

3 komentáře:

  1. Nádherný výlet, pěkně se vám vydařil. Míša mi občas připomíná Jeníka..hlavně v tom chození nechození, jen Jenda je urputnější.... leží na zemi, kolikrát se ani neplazí, ani nevěší na kalhoty...jen leží a ječí... Jako echolálii má "mě bolí nohyyyyy".... Někdy je s nimi legrace. Pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
  2. jo, kamínky, písek, prach, to známe :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc ráda k vám chodím, protože povídání o Míšovi mi je velmi blízké a i neradostné zážitky se tu promění v humorné povídání, které vždy vyloudí můj úsměv na tváři. Za to moc díky. Krásné fotky.

    OdpovědětVymazat