sobota 26. listopadu 2011

Sobotní dopoledne z pohledu Mišíka

Inspiroval jsem se na jiných blozích a dneska Vám přináším průběh soboty z pohledu našeho Mišíka.

2:00  Zkouším, jestli by už nešlo vstávat. Od táty se ozývají nějaké výhružné zvuky ... Hm, radši ještě zkusím schrupnout.
5:00  To spaní mě už fakt nebaví. Zkusím vzbudit tátu. Aby si mě všimnul, tak mu zkusím sednout na hlavu. To většinou zabere. Nenápadně se plížím ... a hop. Z pod mého zadku se ozve zavytí. Aha táta si mě už asi všimnul. Odmítá ovšem spolupracovat a schovává se pod peřinu. To si asi chce hrát na schovku. Má to marné, v téhle hře jsem dobrej. Odtáhnu mu peřinu, zaměřím hlavu a chystám se usednout. Táta zákeřně uhnul. Dneska s ním není žádná zábava.
5:10  Jdu zkusit mamku. Nejdřív na ní hupsnu, aby si všimla, že už jsem vzhůru. Divné, máma si chce taky hrát na schovku. Mám to ale zmáklé, stačí jí zavčas sebrat peřinu.
5:15  Máma vzdává boj o peřinu, ale pořád nevstává. Budu muset zkusit fintu snídaně.
5:20  S ukořistěnou peřinou se sunu do kuchyně. Mám totiž ověřené, že peřina nesmí zůstat v dosahu rodičů, jinak si jí zase vezmou a snaží se hrát na schovku.
5:25  Táta se za mnou plouží směr kuchyně a zabavuje mi peřinu. To neva, hlavně že jsem ho dostal z pelechu. Na mamku se soustředím později.
5:30  Mám hlad, dneska si dám jogurt. Heč, už si umím otevřít ledničku, tak si rovnou vezmu svůj oblíbený jogurt a potom lžičku. Se zavíráním ledničky si nedělám starosti, od toho mám rodiče. Táta mi jogurt načne a už dlabu.
5:40  Táta si jde uvařit kafe, mám chvilku na experimenty... Jééé, víte že se dá lžička s jogurtem obrátit vzhůru nohama? No jo, ale kam se poděl ten jogurt? Aha, už ho vidím, zkusím ho prstem setřít... Jé ono se dá s jogurtem kreslit po stole. To je bezva zábava, pořád mi cpou pastelky, ale tohle je mnohem lepší.
5:45  Táta si nese kafe, podívá se na stůl, na mé pyžamo a zavyje. To je vůbec zajímavé, mamka říká, že vyje vlk. Tak že by byl táta vlk? To by zase musel mít velké uši a zuby. No je to záhada budu tomu muset přijít na kloub.
5:50  Nevím proč, ale táta utírá mé mistrovské dílo. Začínám se nudit a chci pustit pohádku. Podávám tátovi ovladač. Táta neprotestuje a pouští mi pohádku. Tady hrajeme takovou hru kdo s koho. Neumím si říct, jakou pohádku chci. Vždycky, když se mi nějaká nelíbí, tak tátovi podám ovladač, že chci jinou. Někdy táta vydrží i deset pohádek, ale dneska vypadá nějak naštvaně, tak mi bude stačit pátá.

6:20  Pohádky mě už nebaví a táta odmítá přepínat. Sice ho hlasitě upozorňuji, ale táta nereaguje. Jdu zkusit vzbudit mamku.
6:30  Táta za mnou běží, ať si jdu umýt ruce. Nevím proč? Vždyť na nich mám jenom jogurt a ten se dá utřít  mamce do peřiny. Jsem ale odchycen a i přes můj odpor odvlečen do koupelny.
6:35  Zapnu si vodu a zkouším jí nabrat do hrníčku. Táta bohužel číhá, tak se mi jí ani nepodařilo vylít na zem. Však ono se to povede příště.
6:40  Konečně mě táta pouští a hurá na mamku. Zalezu k ní do pelíšku, má tam krásně teploučko a hlavně si potřebuji někde osušit ruce.

7:00  Mamka, ne příliš nadšeně, vstává a plouží se vypít kafe. Jdu s ní, musím jí zkontrolovat. Máme takový raní rituál, já jí ukážu na tapetě všechny kytičky a ona mi je musí popsat.
7:10  Sednu si k počítači a dožaduji se jeho spuštění. Táta mi ho chvilku pustí.
7:30  Už mě to nebaví. Jdu si hledat jinou zábavu. Aha už vím, budu si prohlížet knížky. Mám rád knížku se zvířátky. Ta zvířátka jsou schovaná a já je musím odkrýt. Táta nebo mamka mi pak říká, co tam je. Ukazuji tátovi králíčka a čekám na odpověď. Táta odpovídá "králíček". Vše je v pořádku zkoušíme další. Tátu to už moc nebaví. Pravda už po něm chci odpověď "králíček" asi po padesáté. Naštěstí už začíná můj oblíbený pořad v televizi.

8:00  Táta mi pouští televizi a já si zalezu na gauček pod peřinku. Zbožňuji koukání na sněhové zpravodajství z hor. Sice nevím, proč pořád vysílají mlhu a sníh, ale je u toho taková uklidňující hudba. Uáá, nějak mě to zmáháááá. Chrupší.....

10:00 Co? Kde to jsem, aha asi jsem si na chvilku schrupnul. Se nedivte, když tak brzo vstávám, musím to někdy dospat. Jdu si chvilku kreslit ...

11:00 Jde na mě nějaký hlad. Hurá do kuchyně. Mamka mě zarazí a říká něco o obědu. Nechápu co tím myslí a dožaduji se čokolády. Mamka mi místo čokolády podává kousek jablíčka. Já nechciiii jablíčko já chci čokoláduuuu!!! Copak nevidíte jak ukazuji na skříň s čokoládou? Jak Vás proboha napadlo jabko? Hm, vůbec to nezabírá, tak sem dejte aspoň to jabko.
11:05 Mamka dává na stůl oběd. To taky mohla říct, že bude oběd, nemusel jsem chroupat jabko. Máme kuře. Mňam, tak to já můžu.
11:20 Mám dost, snědl jsem celou porci. Musím rychle prchnout, než mě začnou honit s ubrouskem a budu si muset umýt ruce .... Ach jo, zase mě odchytli, ale minule se mi povedlo donést rýži až do obýváku na gauč.

Pokračování, příště ...




neděle 20. listopadu 2011

Podzim

Přiznám se, že toto roční období nemám rád. Ráno tma a mlha, přes den inverze a odpoledne pro změnu tma a mlha.
Člověku se v takovém počasí vůbec nechce ven a platí to i o Míšovi. Ven pro něj znamená dojít k autu. Dřív ho šlo alespoň občas ukecat, že pokud nepůjde pěšky, tak půjdeme domů. Letos se sám otočí a jde radši domu. Maximálně je ochoten zalézt do kočáru, zabalit se do deky a s výrazem božího utrpení koukat ven.
Aby to neznělo tak depresivně, tak se povedlo i pár pěkných dní.

Tak jeden z nich jsme byli u babičky. Tam dědeček zrovna vyklízel harampádí, tak to byl Míša ve svém živlu.   Tady testuje staré drátělné postele připravené na vyhození :-).

Aby to babičce nebylo líto, tak jí pomáhal i v kuchyni. Hrozně se mu líbilo míchat sůl s pepřem. Po chvilce jeho působení, však překročila koncentrace pepře ve vzduchu přežitelné množství a byli jsme nuceni kuchyni evakuovat :-).


Další pěkný den, jsme byli na procházce doma. Míša tradičně zalezl do kočáru a nasadil svůj trpitelský výraz. Vylezl akorát u večerky, která je otevřená i v neděli a šel dovnitř. Tam to rychlostí blesku proběhl a hledal mrazák s nanuky. Bohužel měli akorát mražený hrášek a to ho tedy rozhodně neuspokojilo :-). V plné rychlosti tedy vyběhl a zase se nasoukal zpět do kočáru. Ten výraz krajního znechucení bych Vám přál vidět (škoda, že jsem to nestihl vyfotit) :-).
Poté jsme jeli dál a Míša najednou začal vylézat z kočáru. Vůbec jsme nechápali co chce, neboť v těch místech nic není, ale Míša trval na svém a běžel jak splašený k hlavní silnici. Tam chtěl jít prostředkem. Naštěstí jsme ho ukecali, aby se držel alespoň na chodníku. Stále v plné rychlosti běžel po chodníku (vůbec jsme nechápali co to dělá), pak nám to došlo. Míša si asi pamatoval, že tudy jezdíme autem do města a šel si tedy koupit nanuk (to, že to je 15 km ho nějak netrápilo :-)). Byl tedy násilím odloven, což mu na náladě moc nepřidalo. Nakonec jsme ho uplatili alespoň sušenkami :-).
Procházka tedy pokračovala kolem pískoviště, kde opět vylezl z kočárku a hnal se na písek. Bohužel, písek se u nás na zimu odváží, tak další zklamání. Z pohledu Míši fakt den blbec :-), alespoň si tedy vzal klacíček a chvilku si kreslil.


Pak ho alespoň zaujalo blbnutí v listí, tak konečně nějaká nová zábava :-).

Tak doufám, že bude ještě pár pěkných dní, ať si z toho podzimu Míša nepamatuje akorát zimu a mlhu.

úterý 15. listopadu 2011

U Neurologa

Před 14 dny jsme šli s Míšou na pravidelnou kontrolu k neurologovi. Tentokrát napsal Míšovi první "lék" Nootropil na podporu mluvení. Chvíli jsme bádali co to je a jestli to není nějaký drasťák, ale jsou to volně prodejné kapky, které zlepšují zásobení mozku živinami. Takže s odstupem času mohu napsat první zkušenosti s kapkami.
Tak první týden nic (to jsme i čekali), potom ale Míša najednou začal hrozně jíst (to hrozně je opravdu na místě). To co dřív snědl za týden, byl schopen sníst k obědu a ještě koukal čim by se dorazil :-). Začal ochutnávat věci, které dřív vůbec nechtěl zkusit. Nevím jestli to je následkem Nootropilu nebo nějakým vývojovým obdobím, ale rozhodně je to pozitivní :-). Co se týká mluvení, tak zatím žádný výrazný efekt nenastal, ale to bude ještě chvilku trvat.

Kromě kapek, jsme byli objednání poprvé na EEG. Sice nikdo nevěřil, že se podaří Míšovi EEG natočit, ale pan doktor říkal, že to zkusíme.

Pro informaci, pro natočení EEG je potřeba nasadit si na hlavu zvláštní čepičku, nechat se nagelovat vodivým gelem, připojit drátky k čepičce a k uchu a hlavně vydržet 20 minut v klidu. Všechny tyto body vypadali pro nás naprosto nesplnitelně. Co si budeme povídat i splnění jednoho bodu lze u Míši považovat za úspěch :-).
Důkladně jsme tedy doma trénovali nasazování čepičky :-).


A dneska nastal den "D" a zásobeni úplatky nejtvrdšího kalibru jsme vyrazili k panu doktorovi. V čekárně jsme chvilku čekali a Míša nebyl zrovna v nejlepším rozmaru, ale nějak jsme to čekání přežili a hurá do ordinace. Tam si Míša sedl mamce na klín a pustili jsme mu na DVD přehrávači nejoblíbenější pohádky (ještě některé z nich neviděl) a kupodivu trik zabral. Míša byl tak zaujat, že si nechal nasadit čepičku.
Hurá, jeden bod splněn (že by zabral domácí trénink?).
Poté ho sestřička nenápadně obcházela a vždycky když byl zabrán do pohádky, tak mu nanesla trochu vodivého gelu. Sice to chvilku trvalo, ale zdařilo se. Drátky si nechal nasadit kupodivu celkem bez protestů a ani si jich moc nevšimnul. Takže zbýval poslední nejtěžší bod, udržet ho 20 minut v klidu.
A nebudete tomu věřit, zdařilo se. Ke konci sice už Míša přepínal pohádky sem a tam, ale vydržel sedět a příliš se nehýbat. Hurááá máme to za sebou.
Pak už nám pan doktor jenom sdělil, že je vše v pořádku, tak 3x hurá. Asi jsme z toho byli vystresovaní víc my, než Míša :-).
Za odměnu byl samozřejmě zmrzlinový pohár a hranolky, dneska si je Míša opravdu zasloužil.

čtvrtek 3. listopadu 2011

Helloween

Míša měl v pondělí ve školce Helloween party. Paní učitelky nás poprosily o nějaký kostýmek pro Míšu. Koukali jsme v obchodě, ale měli akorát falešné sobi a kostým santa klause. Obojí bylo okamžitě zamítnuto. Pak jsme ještě narazili na čarodějnický klobouk za lidových 600,- a bylo rozhodnuto, něco musíme spatlat sami :-).
Protože Míša zbožňuje video s kouzelníkem, který mává hůlkou a říká Abrakadabrá, tak jsme se rozhodli, že půjde za kouzelníka.

Míša nejprve trénoval na omalovánkách.

Já jsem mezitím uřízl kousek dřívka jako kouzelnickou hůlku a Míša jí pomohl vybarvit (a nejen ji :-)).

Poté jsme se vrhli na kouzelnický klobouk. Tam už byla spolupráce trochu horší. Nějak nechápal, proč má černý papír vybarvovat, když už je černý :-). Nakonec tam ale pár klikyháků nakreslil.

Mamka mezitím ušila krásný kouzelnický kabátek (původně ubrus :-)) alias pončo a doplnila kouzelnická malování.

Tak a tady je náš malý kouzelník v akci :-).

Poznámka: Ten klobouk mu vydržel právě tak na tu fotku, on na hlavě něco nosí krajně nerad.

Ve školce se bohužel příliš nezadařilo, protože Míša byl mimo ze všech těch kostýmů a moc jim nespolupracoval. Tak jsme rádi, že se mu líbila alespoň výroba kostýmu a následné řádění doma :-).

Jinak, protože je venku škaredě, tak sem dám i pár fotek našeho domácího hraní.

Míša dostal obrovské puzzle, které obsahuje 8 různých her. Hrozně ho baví vyndavat jednotlivé části a poté je zase dávat zpátky.

Dále mu babička koupila dřevěné puzzle na procvičování oblékání. To potřebuje trénovat, neboť zatím nějak nepochopil význam oblékání a ven se dere klidně v pyžamu.


No a nakonec naše oblíbené magnetky. U těch se vždycky tváří strašně důležitě a vrtá mu hlavou, jak to funguje :-).