sobota 26. listopadu 2011

Sobotní dopoledne z pohledu Mišíka

Inspiroval jsem se na jiných blozích a dneska Vám přináším průběh soboty z pohledu našeho Mišíka.

2:00  Zkouším, jestli by už nešlo vstávat. Od táty se ozývají nějaké výhružné zvuky ... Hm, radši ještě zkusím schrupnout.
5:00  To spaní mě už fakt nebaví. Zkusím vzbudit tátu. Aby si mě všimnul, tak mu zkusím sednout na hlavu. To většinou zabere. Nenápadně se plížím ... a hop. Z pod mého zadku se ozve zavytí. Aha táta si mě už asi všimnul. Odmítá ovšem spolupracovat a schovává se pod peřinu. To si asi chce hrát na schovku. Má to marné, v téhle hře jsem dobrej. Odtáhnu mu peřinu, zaměřím hlavu a chystám se usednout. Táta zákeřně uhnul. Dneska s ním není žádná zábava.
5:10  Jdu zkusit mamku. Nejdřív na ní hupsnu, aby si všimla, že už jsem vzhůru. Divné, máma si chce taky hrát na schovku. Mám to ale zmáklé, stačí jí zavčas sebrat peřinu.
5:15  Máma vzdává boj o peřinu, ale pořád nevstává. Budu muset zkusit fintu snídaně.
5:20  S ukořistěnou peřinou se sunu do kuchyně. Mám totiž ověřené, že peřina nesmí zůstat v dosahu rodičů, jinak si jí zase vezmou a snaží se hrát na schovku.
5:25  Táta se za mnou plouží směr kuchyně a zabavuje mi peřinu. To neva, hlavně že jsem ho dostal z pelechu. Na mamku se soustředím později.
5:30  Mám hlad, dneska si dám jogurt. Heč, už si umím otevřít ledničku, tak si rovnou vezmu svůj oblíbený jogurt a potom lžičku. Se zavíráním ledničky si nedělám starosti, od toho mám rodiče. Táta mi jogurt načne a už dlabu.
5:40  Táta si jde uvařit kafe, mám chvilku na experimenty... Jééé, víte že se dá lžička s jogurtem obrátit vzhůru nohama? No jo, ale kam se poděl ten jogurt? Aha, už ho vidím, zkusím ho prstem setřít... Jé ono se dá s jogurtem kreslit po stole. To je bezva zábava, pořád mi cpou pastelky, ale tohle je mnohem lepší.
5:45  Táta si nese kafe, podívá se na stůl, na mé pyžamo a zavyje. To je vůbec zajímavé, mamka říká, že vyje vlk. Tak že by byl táta vlk? To by zase musel mít velké uši a zuby. No je to záhada budu tomu muset přijít na kloub.
5:50  Nevím proč, ale táta utírá mé mistrovské dílo. Začínám se nudit a chci pustit pohádku. Podávám tátovi ovladač. Táta neprotestuje a pouští mi pohádku. Tady hrajeme takovou hru kdo s koho. Neumím si říct, jakou pohádku chci. Vždycky, když se mi nějaká nelíbí, tak tátovi podám ovladač, že chci jinou. Někdy táta vydrží i deset pohádek, ale dneska vypadá nějak naštvaně, tak mi bude stačit pátá.

6:20  Pohádky mě už nebaví a táta odmítá přepínat. Sice ho hlasitě upozorňuji, ale táta nereaguje. Jdu zkusit vzbudit mamku.
6:30  Táta za mnou běží, ať si jdu umýt ruce. Nevím proč? Vždyť na nich mám jenom jogurt a ten se dá utřít  mamce do peřiny. Jsem ale odchycen a i přes můj odpor odvlečen do koupelny.
6:35  Zapnu si vodu a zkouším jí nabrat do hrníčku. Táta bohužel číhá, tak se mi jí ani nepodařilo vylít na zem. Však ono se to povede příště.
6:40  Konečně mě táta pouští a hurá na mamku. Zalezu k ní do pelíšku, má tam krásně teploučko a hlavně si potřebuji někde osušit ruce.

7:00  Mamka, ne příliš nadšeně, vstává a plouží se vypít kafe. Jdu s ní, musím jí zkontrolovat. Máme takový raní rituál, já jí ukážu na tapetě všechny kytičky a ona mi je musí popsat.
7:10  Sednu si k počítači a dožaduji se jeho spuštění. Táta mi ho chvilku pustí.
7:30  Už mě to nebaví. Jdu si hledat jinou zábavu. Aha už vím, budu si prohlížet knížky. Mám rád knížku se zvířátky. Ta zvířátka jsou schovaná a já je musím odkrýt. Táta nebo mamka mi pak říká, co tam je. Ukazuji tátovi králíčka a čekám na odpověď. Táta odpovídá "králíček". Vše je v pořádku zkoušíme další. Tátu to už moc nebaví. Pravda už po něm chci odpověď "králíček" asi po padesáté. Naštěstí už začíná můj oblíbený pořad v televizi.

8:00  Táta mi pouští televizi a já si zalezu na gauček pod peřinku. Zbožňuji koukání na sněhové zpravodajství z hor. Sice nevím, proč pořád vysílají mlhu a sníh, ale je u toho taková uklidňující hudba. Uáá, nějak mě to zmáháááá. Chrupší.....

10:00 Co? Kde to jsem, aha asi jsem si na chvilku schrupnul. Se nedivte, když tak brzo vstávám, musím to někdy dospat. Jdu si chvilku kreslit ...

11:00 Jde na mě nějaký hlad. Hurá do kuchyně. Mamka mě zarazí a říká něco o obědu. Nechápu co tím myslí a dožaduji se čokolády. Mamka mi místo čokolády podává kousek jablíčka. Já nechciiii jablíčko já chci čokoláduuuu!!! Copak nevidíte jak ukazuji na skříň s čokoládou? Jak Vás proboha napadlo jabko? Hm, vůbec to nezabírá, tak sem dejte aspoň to jabko.
11:05 Mamka dává na stůl oběd. To taky mohla říct, že bude oběd, nemusel jsem chroupat jabko. Máme kuře. Mňam, tak to já můžu.
11:20 Mám dost, snědl jsem celou porci. Musím rychle prchnout, než mě začnou honit s ubrouskem a budu si muset umýt ruce .... Ach jo, zase mě odchytli, ale minule se mi povedlo donést rýži až do obýváku na gauč.

Pokračování, příště ...




1 komentář: