středa 25. ledna 2012

Návštěva Aply

Protože zdejší SPC příliš nefunguje, rozhodli jsme se kontaktovat organizaci APLA Jižní Čechy. Pro neznalé, jedná se o organizaci pomáhající lidem s autismem.
Nejprve jsme si domluvili schůzku přímo u nás doma ( Míša u toho samozřejmě nemohl chybět :-)). Vše proběhlo v  pohodě. Míša nás nechal v klidu vyřídit všechny dotazy a papíry :-). Probrali jsme otázky ohledně Míšova chování, problémů atp. a rovnou jsme se domluvili na podrobnějším vyšetření přímo u nich v Aple.
Co oceňuji nejvíce, je zpětná vazba. Tj. tentokrát jsme dostali i rady, jak ty naše "drobné" problémy řešit! Např. jak začít a rozvíjet VOKS (obrázkovou komunikaci), jak Míšu naučit chodit na záchod (na velkou, čůrat už chodí doma sám :-)) a spoustu dalších věcí.


Zatím to bylo vždy tak, že si chodíme "poplakat" k psycholožce, do SPC atp. Všichni pokývají hlavou, napíšou zprávu a tím je pro ně hotovo.

Také nám byla zapůjčena knížka: "Struktura a strukturované úkoly pro děti s Autismem" od Lenky Hladké. Moc pěkná knížka s úkoly pro Autíky (úkoly sem budu postupně dávat, podle toho jak je budeme s Míšou plnit :-).

Včera jsme tedy vyrazili do Tábora. V kanceláři Aply se Míša chvilku rozkoukával, ale zahlédl hračky a úkoly a hned se dral na průzkum. Okamžitě zahlédl bublifuk (i když byl v úplně vrchní polici) a chtěl po nás foukat bubliny. Potm je honil a měl z toho hroznou srandu :-).

Pak si kreslil na magnetickou tabuli, vzorně splnil některé krabicové úkoly (přiřadit barvu, roztřídit věci, ...). Během Míšova hraní jsme si s povídali a vyplňovali celkem obsáhlý dotazník. Většina otázek byla přímo k autismu a jeho projevech. Co už Míša umí, jak se chová v určitých situacích atp...

Po asi hodince a půl na Míšu dolehlo brzké vstávání a začal být protivný. Neustále nám nosil boty, ať se obujeme a jdem domů :-). Naštěstí už jsme vyřídili vše potřebné a mohlo se jet. Míša usnul v autě téměř okamžitě. Výsledkem vyšetření by měl být osobní plán co a jak s Míšou trénovat a zlepšovat. Už se na něj mo těšíme :-).

Akorá je smutné, že Apla (která je placená ze sponzorských darů) udělá 1000x lepší práci, než všichni královsky placení doktoři, u kterých jsme zatím byli.

SPC zpráva z vyšetření

Nedávno jsem psal o zbytečné návštěve Speciálního Pedagogického Centra. Dnes jsem si byl pro zprávu z vyšetření. Teď je totiž novinka, že rodič si musí zprávu vyzvednout osobně. Při vyzvednutí zprávy pak musí podepsat prohlášení, že souhlasí s jejím obsahem. Ale zpět k vyčerpávající zprávě z SPC. Tím vyčerpávající je myšleno, že nás její čtení zcela vyčerpalo :-). Tak nebudu napínat a dávám sem přepis její hlavní části:

Psychologická zpráva - Důvěrné


Chlapeček se choval u tatínka. Vložil tvary do předlohy, vzal si tužku (úchop dlaní), udělal kruhy. Jinak je ve svém světě, na pokyny nereaguje, spolupracuje chviličku, při dalším pokusu se vzteká, pracovat nechce. Uklidní se tím, že si hraje s maminčiným mobilem a sleduje v něm zobrazenou květinu.
Řeč - zvukové projevy, kňourá v situaci, kdy by měl něco provést. Pozornost zaměřená na vnější svět trvá okamžiky.


A to je vše přátelé :-). Následuje už pouze doporučení dále navštěvovat školku a zvážit návštěvu logopeda. Další vyšetření příští rok. Jenom pro upřesnění vypracování zprávy trvalo tři týdny.

Jak sami jistě uznáte, nyní konečně máme přesný plán co a jak s Míšou trénovat a zlepšovat :-). Už se moc těším na zprávu příští rok. Člověk se z ní dozví spoustu nových a netušených věcí :-).

sobota 21. ledna 2012

Hopsárium

V Českých Budějovicích je "nová" atrakce pro děti tzv. "Hopsárium". Slyšel jsem na něj samou chválu, tak jsme to vyrazili s Míšou otestovat na vlastní kůži. Pro Míšu to byla odměna za úspěšně zvládnutou prohlídku u paní zubařky.

Míša nemá příliš v lásce neznámá místa, tak jsem byl celkem zvědav, co tomu řekne. Na parkovišti, kde nikdy nebyl, normálně vystoupil a šel za ruku (to normálně nedělá ani tam, kde to zná). Pak vyšel vzorně schody a vešli jsme na recepci. Míša vůbec nečekal až vyřídím potřebné věci a rovnou běžel na atrakce. V tomto obrovském prostoru se zorientoval okamžitě. Po zaplacení jsem ho tedy musel odlovit ze skákacího hradu a sundat mu alespoň boty a bundu. Fotky jsou z mobilu, tak jsou bohužel dost rozmazané (Míša neustále hopsal :-)).

Nejvíc se Míšovi líbil nafukovací hrad v podobě žraloka. Když se mu vlezlo do pusy, tak se dalo vnitřkem sklouznout do jeho útrob. Aby to bylo zajímavější, tak žralok občas zavřel tlamu, což se Míšovi hrozně líbilo. Míša se kupodivu odvážil do tlamy vlézt a a úspěšně se i sklouznul :-).


  Další nafukovací hrad byl v podobě pirátské lodi.

  Tam ho zaujala bedna s pokladem. Je moc šikovný, chtěl si ji odnést domů :-).


A samozřejmě musel svést bitvu o poklad s piráty.



V hopsáriu nemůžou chybět míčky :-).

A zase míčky ...

Krom míčků, jsme ještě stihli prolézt několikrát labyrint a vylézt asi 3x všechny horolezecké stěny. Při tom výkonu nemohla chybět ani pauza na svačinu :-).

 Hopsárium tedy mohu doporučit jak pro děti, tak i pro dospělé :-). Míša byl z toho akorát trochu "přezážitkovaný", tak pak celou noc skákal i ve spaní.

Zubař

Ve středu jsme byli s Míšou na pravidelné prohlídce u paní zubařky. Byli jsme objednáni sice na osmou, ale tady se bohužel na časy nehledí. Přišli jsme tam ve třičtvrtě na osm a plno. S Míšou někde čekat = divadelní představení pro široké okolí.
Celkem mě to naštvalo, protože se člověk objedná a je mu to houby platné. U zubaře je to obzvláště blbé, neboť tradiční úplatky v podobě jídla nelze použít.
Naštěstí jsme vzali DVD přehrávač, Míša ale neměl o pohádky zájem. Naopak měl mimořádně silný zájem zesílit přehrávač na maximum a vybírat co nejhlučnější aktivity. Z každé pohádky pouštěl pouze pár vteřin a to napřeskáčku. Veškeré naše snahy o zeslabení byly odměněny náběhem na hysterický výstup.

Lidé viděli, že buď mohou poslouchat nahlas řvoucí přehrávač, nebo řvoucí dítě. Jelikož dítě bylo hlučnější, vyhrál přehrávač. Nikdo si naštěstí nedovolil stěžovat :-).

Po třičtvrtě hodině nekonečného čekání jsme šli konečně na řadu. Už to bylo v poslední minutě neboť Míša měl čekání plné zuby a dával to patřičně najevo. V ordinaci to šlo naštěstí rychle. Míša nechápal co se děje a co se po něm chce, ale než se stačil rozkoukat, už seděl mamce na klíně v zubařském křesle. Pusu samozřejmě neotevřel, ale sestřička i paní zubařka jsou šikovné a nějakým zázračným chvatem mu pusu otevřely. Paní zubařka mu prohlédla zoubky a naštěstí vše v pořádku. Kupodivu, ani po propuštění, moc neprotestoval a vzal to celkem v pohodě. Poté jsme ještě čekali s Míšou v čekárně na mamku (šli jsme na prohlídku hromadně). Míša dostal konečně brambůrky a tak dlabal a čekání mu najednou nevadilo :-). Pak ještě musel chudák počkat na mne, ale úspěšně to přečkal. Tak další kolo zase za půl roku :-).

středa 11. ledna 2012

Návštěva SPC (zbytečná)

Uplynul skoro rok a Speciální Pedagogické Centrum si nás (tedy spíš Míšu) pozvalo na prohlídku. Byla to naše druhá návštěva. Ta první proběhla nad očekávání pozitivně a tenkrát jsem SPC obhajoval. Nyní se řadím spíš mezi skeptiky, uvažující o smyslu tohoto zařízení .

Tentokrát jsme šli pouze k paní psycholožce. Protože zrovna prováděli nějaké úpravy kanceláře, přivítala nás v jídelně. Míšu celkem pochopitelně jídelna moc nezaujala a dával to patřičně najevo.

Konec konců se mu moc nezamlouvala ani paní psycholožka a jeho ochota ke spolupráci byla nulová. Když před něj postavila úkol typu vložit čtvereček, kolečko, trojúhelníček do šablony, tak sice s nechutí, ale úkol splnil. Ostatně se mu nedivím, neboť šlo o velmi, ale opravdu velmi staré úkoly a bylo to už na nich vidět. Tvary nepasovaly přesně a to Míša nesnáší.

Po splnění úkolu paní psycholožka tvary vyndala, otočila předlohu a chtěla po Míšovi úkol zopakovat. Tak to už bylo na Míšu moc. Nechápal, proč tu blbost má skládat znova, když to teď složil. (vůbec se mu nedivím) . No tak u tohoto testu jsme neprošli.

Dalším úkolem bylo roztřídit knoflíčky. Jindy třídí celkem rád, ale dneska byl naštvaný a černobílé knoflíčky ho nezaujaly. Místo toho se začal plazit po zemi a tím naše návštěva SPC skončila. Tak si to zopáknem zase za rok :-).

Pro zajímavost, chodíme zhruba jednou za čtvrt roku k jiné paní psycholožce do nemocnice. To je úplně o něčem jiném. Míša se těší, má tam spoustu hraček a může si tam pohrát. Skládá tam puzzle, třídí kostky podle barev, rovná magnetky do řad. Paní psycholožka ho nijak neomezuje a jenom pozoruje co a jak dělá. On tam nenásilně splní všechny úkoly, aniž by ho napadlo, že je to vlastně úkol :-).

Jenom jsem chtěl poukázat, jak lze udělat v podstatě stejné vyšetření s diametrálně odlišným výsledkem.

Jinak paní psycholožka (ta Míšova oblíbená :-)) nám doporučila knihu "Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra - Jak začít a proč". Autorkami jsou Romana Straussová a Monika Knotková. Knížka je psaná velmi pěknou formou a obsahuje spoustu praktických příkladů. Rozhodně doporučuji!

Teď se nám hromadí události, tak další příspěvek bude o návštěvě paní z Aply.

neděle 8. ledna 2012

(Ne)plníme úkoly

Míša plní různé úkoly celkem rád, ale pouze pokud chce on. Od nového roku jsme se tedy rozhodli, že po něm začneme vyžadovat plnění úkolů na naše přání. Míša požadavky, které se mu zrovna nehodí, okázale ignoruje.
On našemu požadavku parádně rozumí (dělal to už 100x), ale pokud to není z jeho hlavy, tak jej odmítá splnit.
Například dostane za úkol složit jednoduché pěnové puzzle. Odměnou je většinou hra na počítači (jiné odměny ho dostatečně nemotivují). V praxi to probíhá tak, že se hodinu vzteká, válí se po zemi, strká do nás a vytrvale se dožaduje odměny.

Když vidí, že to nemá žádný účinek, začne dělat naschvály. Čurá na koberec (jedná se o promyšlený čin, neboť si předtím sundá kalhoty :-)). Vyhazuje věci z polic a vymýšlí, jak by se pomstil. Pokud se dostatečně pomstí, jde s řevem plnit úkol. Dělá ale úmyslně všechno špatně. Pokud stále není kýžená odměna, zkusí ještě pár vztekacích záchvatů a pak se s výrazem odsouzence k trestu smrti podvolí a během 10 vteřin splní úkol bez jediné chyby.

Poté následuje velké chválení a kýžená odměna. Jelikož je odměnou většinou počítač, používáme minutku. Když minutka zazvoní, musí se jít dělat něco jiného. Počítač je přístupný opět po splnění úkolu. A začne další kolo hodinového vztekání :-). Celkově vzato 15 minut na počítači = hodina vztekání + 10 vteřin plnění úkolu :-). Naštěstí po několika provztekaných dnech pochopil, že vztekáním nedosáhne kýžené odměny a už se vzteká jenom půl hodiny :-). Do nového roku jsme tedy vykročili poměrně hlučně, ale jinak to bohužel nejde.