středa 11. ledna 2012

Návštěva SPC (zbytečná)

Uplynul skoro rok a Speciální Pedagogické Centrum si nás (tedy spíš Míšu) pozvalo na prohlídku. Byla to naše druhá návštěva. Ta první proběhla nad očekávání pozitivně a tenkrát jsem SPC obhajoval. Nyní se řadím spíš mezi skeptiky, uvažující o smyslu tohoto zařízení .

Tentokrát jsme šli pouze k paní psycholožce. Protože zrovna prováděli nějaké úpravy kanceláře, přivítala nás v jídelně. Míšu celkem pochopitelně jídelna moc nezaujala a dával to patřičně najevo.

Konec konců se mu moc nezamlouvala ani paní psycholožka a jeho ochota ke spolupráci byla nulová. Když před něj postavila úkol typu vložit čtvereček, kolečko, trojúhelníček do šablony, tak sice s nechutí, ale úkol splnil. Ostatně se mu nedivím, neboť šlo o velmi, ale opravdu velmi staré úkoly a bylo to už na nich vidět. Tvary nepasovaly přesně a to Míša nesnáší.

Po splnění úkolu paní psycholožka tvary vyndala, otočila předlohu a chtěla po Míšovi úkol zopakovat. Tak to už bylo na Míšu moc. Nechápal, proč tu blbost má skládat znova, když to teď složil. (vůbec se mu nedivím) . No tak u tohoto testu jsme neprošli.

Dalším úkolem bylo roztřídit knoflíčky. Jindy třídí celkem rád, ale dneska byl naštvaný a černobílé knoflíčky ho nezaujaly. Místo toho se začal plazit po zemi a tím naše návštěva SPC skončila. Tak si to zopáknem zase za rok :-).

Pro zajímavost, chodíme zhruba jednou za čtvrt roku k jiné paní psycholožce do nemocnice. To je úplně o něčem jiném. Míša se těší, má tam spoustu hraček a může si tam pohrát. Skládá tam puzzle, třídí kostky podle barev, rovná magnetky do řad. Paní psycholožka ho nijak neomezuje a jenom pozoruje co a jak dělá. On tam nenásilně splní všechny úkoly, aniž by ho napadlo, že je to vlastně úkol :-).

Jenom jsem chtěl poukázat, jak lze udělat v podstatě stejné vyšetření s diametrálně odlišným výsledkem.

Jinak paní psycholožka (ta Míšova oblíbená :-)) nám doporučila knihu "Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra - Jak začít a proč". Autorkami jsou Romana Straussová a Monika Knotková. Knížka je psaná velmi pěknou formou a obsahuje spoustu praktických příkladů. Rozhodně doporučuji!

Teď se nám hromadí události, tak další příspěvek bude o návštěvě paní z Aply.

4 komentáře:

  1. Po knize mrknu, díky za tip. Jo, někteří lidé to s autisty neumí, nepředvídají a pak je to tragédie.

    OdpovědětVymazat
  2. :-D To je fakt úsměvný jak se ty přístupy liší,prostě je psycholog a psycholog no,někdo to umí jiný ne:-)my máme naše SPC moc rádi,Justýnku tam zavřou do židličky a musí plnit chtě nechtě,někdy se vztekne odhodí stoleček od židličky a uteče:-D Ale máme tam moc rádi naši paní speciální pedagožku,je super a když bylo Justýnce kolem 3 let tak jsme tam zaznamenali posuny,Justy tam toho mnoho naučili navedli nás na správnou vlnu...Dříve jsme chodívali jednou za týden teď už jednou za měsíc,vyšetení tam máme jednou za rok teď nás to taky čeká,jinak tam chodíme pro úkoly a rady....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak by to mělo fungovat :-). Tady se chodí jednou za rok a stylem popsaným popsaným výše. Ńaštěstí Míša chodí do školky, kde je lze jenom chválit :-).

      Vymazat
    2. Tak abych vás všechny uklidnila, u nás SPC funguje nebo spíš nefunguje. Před 3,5 roky se nás SPC ujalo a vyhotovilo Sárince zprávu, tím to taky skončilo, když nepočítám 2 návštěvy ve školce, vždy po roce. Letos jsme v září opět po roce čekali návštěvu ve školce, ale nějak se na nás zapomnělo. Několikrát jsem se během roku na ně obrácela s žádostí o posouzení Sárinčena stavu, ale nepochodila jsem. Nyní jsem opět žádala zprávičku pro zápis do 1. třídy, ale opět jsem neuspěla. Máme přestoupit do jiné SPC, které spadá pod školu, kde se hlásíme. Péče jako vyšitá!!!!!!

      Vymazat