neděle 18. března 2012

Montování nábytku

Pokračuje naše velmi pozvolné stěhování. Míša měl týden jarních prázdnin, tak jsme byli spolu doma. Plán prací byl jasný, smontovat alspoň část nábytku do nového bytu. Jak se ukázalo, jednalo se o plán značně ambiciózní :-).  Po přeměření místa na kuchyňskou linku se zjistilo, že stavební firma neumí měřit a posunula okno o 15 centimetrů oproti plánům. Kuchyňská linka se tedy nevejde :-). Takže velký průšvih a firma musela okno vybourat a posunout.  Jo jo, nechte práci profesionálům :-). Naštěstí se zachovali parádně a po týdnu je vše napraveno :-).

Během demontáže, bourání a opětovné montáže okna, jsme stihli s Míšou i něco smontovat. Část věcí jsme montovali ve starém bytě, část v novém.

Montování s Míšou je velký zážitek. Jak vidíte na fotce, Míša je hrozně zvědavý. Vše musí prozkoumat opravdu z blízka.
Pořád se motá okolo, přemisťuje prkýnka dle svého uvážení a nenechá si nic vysvětlit :-)
 Ale jinak pomáhá statečně. Řadí části skříňky do řad (to je velmi užitečné, člověk má pak přehled).

 Pomáhá dávat kolíčky (bohužel neřeší, kam má kolíček přijít a kam ne :-))
Dokonce se snažil i zabíjet hřebíčky. Měl na to i svůj speciální úchop kladívka :-).

Moc ho to ale nebavilo a raději házel hřebíčky do díry :-).

Krom montování, skládal i houbičky na nádobí :-).
Tady mi pomáhal doma dávat kolíčky do dírek. Kolíčky mu tam moc nepasovaly. Zato objevil, že bity na šroubování tam pasují naprosto dokonale. Horší je bylo dostat ven :-).

Při náročné práci je potřeba i pořádná chlapácká svačina. Teda svačina byla původně moje, ale Míša, který salám normálně nejí, mi ho sebral a skoro celý snědl :-). Svojí "zdravější" svačinu samozřejmě nechtěl :-).
Tady pózuje s aku šroubovákem, který se mu hrozně líbil a pořád mi jej odnášel :-).
.
A na závěr výsledek našeho společného díla. Téměř hotový barový pultík, který bude oddělovat kuchyni od obývacího pokoje. Zatím bez vrchní desky a dvířek ve spodní části. Na fotce je pohled z budoucího obýváku (akorát chybí TV).
A pohled z kuchyně.
Pro dnešek vše, ale nebojte ještě nás čeká výroba skříňky do Míšova pokojíčku. Rozhodně bude o čem  psát :-).

5 komentářů:

  1. Vy jste ale kluci šikovní. Malému to moc sluší.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, máte krásný blog, pravidelně ho sleduji. Chtěla jsem se Vás zeptat na jednu věc. Řešíme teď u synka podobné podezření, jaké jste měli před rokem vy. Chtěla jsem se zeptat, ukazoval Váš synek od jednoho roku na věci prstem? nebo jak jste na jeho problém přišli. Moc děkuji. Budu vděčná za jakýkoliv tip. Aknelka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu blogu.
      K otázkám: Míša kolem roku a půl přestal ukazovat (hlavně vzdálené věci) a přestal i mluvit (těch pár slabik co už uměl). Jinak s ukazováním věcí, které chtěl podat on, neměl nikdy problém :-).

      Další věcí bylo, že příliš nereagoval na jméno (hlavně, když ho oslovil někdo jiný, třeba sousedi, babička, děda), pak bylo zvláštní, že nemával na pozdrav (pápá se naučil dělat vlastně až nyní).

      Potom měl slabší oční kontakt, ale nebylo to až tak nápadné. Když chtěl něco on, tak měl a má oční kontakt výborný :-). Pokud chceme něco my, tak oční kontakt nemá nebo až po delší době takový letmý.
      Ještě mě napadalo, že třeba když jsme mu házeli míč, tak nekoukal na nás ale jakoby do stracena.

      Na stránkách: http://www.autismus.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=6&Itemid=2
      jsou podrobné informace a celkem to na Míšu sedí.

      Doufám, že Vám tyto informace pomohou a že se Vaše podezření nepotvrdí. Kdyby jste měla ještě nějaké dotazy, klidně se zeptejte.

      Vymazat
  3. Moc děkuji! Chtěla jsem se ještě zeptat, jestli kolim toho 18 měsíců Vám rozuměl, třeba jste řekli přines ponožky, nebo kde je míč a on příkaz splnil. Prostě mne zajímá jestli Vám rozumí, co říkáte. Měl rád lidi? Děti? Přeji Vám, ať se Vám i Míšovi v novém domově hezky bydlí. L

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím poruzuměním je to horší (to je právě ten největší problém autismu). V podstatě začíná trochu víc rozumět až teď kolem 3,5 roku, jinak je to jako do dubu. Podej, přines, ukaž - v podstatě nereaguje dodnes. To co zná a chápe tak ale rozumí dobře (tedy pokud se mu chce :-)). Třeba koupat, vyčistit zuby ..... Akorát reaguje pouze na pokyn. Sám si neřekne, že má hlad, žízeň atp. Jinak co autík to originál. U každého se to projevuje trochu jinak. Navíc se to s věkem mění, některé projevy mizí a nastupují zase jiné. V 18 měsících je ještě těžko říct. U Míši se to začalo projevovat nejvíc až kolem 2,5 roku.
      Ještě jsem si vzpoměl, že neurolog to určil krom-jiného i podle chůze po špičkách, která také bývá jedním z příznaků.
      Co se týká jeho vztahu k dětem, tak ze začátku byl dost konfiktní. Třeba na písku děti ignoroval. Pokud s ním některé chtělo navázat kontakt bylo zle. Míša se většinou dítě snažil odstrčit, nevěděl co s ním má dělat, co se po něm chce. Teď jak je ve školce, se to hodně zlepšilo.
      Jinak s lidmi vychází celkem dobře. Buď je nezná a ignoruje je, nebo patří do skupiny známých a s těmi se mazlí, chová, blbne ....

      Vymazat