úterý 3. září 2013

Prázdniny v srpnu

Opět po čase přidávám pár nových zpráv.
Prázdniny jsou úspěšně za námi (hurrráááá) přežili jsme!
Tak stručný přehled katastrof: 
  •  Tisickrát si sundal boty a odmítal si je nazout (babička ho naučila chodit bosky, což je fajn na venkově, ale ve městě plném asfaltu, žvýkaček a psích ... to není úplně ono)  
  • Jedenkrát se mu podařilo zuté boty hodit v nestřeženém okamžiku doprostřed kachního rybníčku. Mamka se tedy musela brodit bahnem mezi kachny, z čehož měl Míša a všichni kolemjdoucí děsnou srandu. Pak si samozřejmě odmítnul mokré boty nazout a tak se nechal odnést přes celé město domů, na což mamky záda vzpomínají dodnes ....
  • Tisickrát se svléknul do naha (při všech možných i nemožných příležitostech)

Ke konci prázdnin jsme s Míšou a dalšími rodiči autíků vyrazili na víkendový pobyt do rekreačního zařízení Buková.

Míša nové prostředí a větší množství lidí nesl první den celkem dobře. Hrozně se mu líbil bazén. Zádrhel byl, že se do něj nedalo díky zimě vlézt :-). Teda né, že by tam Míša nevlezl. On takové drobnosti jako teplota, vítr, zima neřeší. To za něj musíme řešit my, což nese se značnou nelibostí :-). Krom vztekání u bazénu jsme ale vyzkoušeli i jiné radosti.

Tak třeba „dvojkolo“. Zpočátku panovaly jisté obavy, jestli bude Míša ochoten sedět a jestli si dokážu po těch letech vzpomenout, jak se jezdí na kole :-). Míša svůj úkol splnil a seděl vzorně. S tatínkovou kondicí to už bylo trochu horší, ale nakonec jsme úspěšně odstartovali. Mamka nás pak zezadu jistila na druhém kole a Míša byl nadšený.

Další akcí byl výlet do lesa. Míša ušel poměrně dost kilometrů, ale tradičně pouze cestou tam. Už jsme totiž zjistili, že Míša odmítá chodit stejnou trasou zpět. Cestou zpět se tedy Míša nesl, což byl při jeho váze slušný sportovní výkon aneb jak strhat rodiče snadno a rychle.

 Mezi tím vším si Míša stihl zařádit na trampolíně, vyzkoušet ping-pong a průběžně se uklidňovat u iPADu.

Docela nás překvapilo, že bez protestů jedl polévku. Dokonce chtěl i přidat. Přitom doma polévky zásadně nejí. Je docela zvláštní, jak má své rituálky svázané s daným prostředím. Nové prostředí = je ochoten zkusit nové věci.

Večer nechtěl moc spát, ale nakonec usnul, tak jsme si mohli alspoň chvilku popovídat s ostatními rodiči  Druhý den ráno ovšem Míša vstal z postele levou nohou ( tedy dle jeho chování vstal spíše úplně jinou částí těla ...).
V sedm ráno, kdy většina lidí ještě spala, chytil Míša vztekací záchvat, že se nebude oblékat. V tom okamžiku už nespal nikdo v okruhu pět kilometrů.
Následně se vztekal, že nepůjde na snídani. Tam se vztekal, že chce okamžitě vyndat pin-pongový stůl a tak to vesele pokračovalo .... 

Museli jsme ho tedy naložit do auta a dojet s ním do nejbližšího města na nanuka, aby se uklidnil. To naštěstí zabralo, tak byl chvilku klid (při vztekání se nedá jíst nanuk :-)).

Bohužel chvíle klidu netrvala dlouho. Po návratu Míša zalezl do pokoje k iPADu a ven se mu moc nechtělo.Chvilku se nechal ukecat na koupání v bazénu neboť sluníčko konečně vylezlo, ale voda byla děsně studená.
Pak si chvilku hrál s prachem a pískem, ale byl takový unuděný.

S blížícím se večerem se už vztekal snad kvůli všemu. Nakonec zalezl do auta a odmítal vylézt ven. Tak jsme se museli narychlo sbalit a prchnout domů o den dříve. Doma byl pak Míša (narozdíl od nás) jako sluníčko. Naprosto nadšený a spokojený. Asi už toho bylo na něj moc. Musí si ale zvykat na nová prostředí a lidi, tak příště jedem zase :-).

V těchto dnech už Míša chodí do připravného ročníku školy (je to stejná budova jako školka, tak žádné velké změny) a zatím žádné protesty. Ráno se mu sice nechce vstávat (tak to zcela chápu) a do školy ho musíme trochu popostrčit, ale zatím vše v normální zvukové hladině :-).

Mějte se a zase někdy napřečtenou .....

pátek 2. srpna 2013

Prázdiny v červenci

Prvních 14 dní strávil Míša u babičky. Z této doby mám jen kusé informace, ale Míša byl určitě nadšen. Zahrada, koupaliště a babička vždy při ruce pro splnění jakéhokoli přání ....


Prostě u babičky se smí dělat vše, z čehož pak mají rodiče týden nervy v kýblu. Během těch 14 dní se tedy naučil usínat u televize v jedenáct večer, baštit dobrůtky místo jídla a mnoho dalších neřestí :-).

Následující týden prázdnin jsem byl s Míšou doma já a první tři dny byly skutečně náročné. Míša samozřejmě chtěl pokračovat v režimu "dělám si co chci", což jsem já nepovolil a tak docházelo velmi často ke střetům.
Naštěstí po třech dnech pochopil, že vztekání nikam nevede a najednou "cvak" a úplně jiné dítě. Začal poslouchat, plnit si svoje úkoly, prostě pohodička :-). Párkrát jsme se jeli vykoupat do rybníka, najednou šlo dojít bez řevu nakoupit do obchodu, pomáhal mi i při montáži poliček, prostě pohoda.
A našel se čas i na vzdělávání (no tam to nadšení nebylo až tak velké :-))
Další týden byl zase u babičky, ale tentokrát s tetou Luckou (mojí sestrou). Ta je hrozně fajn a hlavně Míšu drží v přijatelných mezích, takže po týdnu se Míša vrátil pouze mírně rozmazlen a žádné velké vztekání se nekonalo.
Teď jsem s Míšou opět doma já a užíváme sluneční prázdniny. Chodíme se skoro každý den koupat, na hřiště, na nákupy a tak různě. Protože máme auto v opravě, museli jsme jít dneska na koupaliště pěšky. No ze začátku se Míšovi moc nechtělo, ale nakonec pochopil smutnou realitu a šel :-). Akorát zadarmo náš Míša zásadně nechodí, takže by mě možná vyšel levněji taxík :-). Cestou jsme tedy museli koupit sýrový rohlík, malé pití s brčkem (i když jsem s sebou tahnul velkou flašku šťávy), dva nanuky, velké lentilky, baken-rolls a gumové medvídky :-). Na druhou stranu ale ušel cca 4 km, což je nový rekord a šel bez protestů i zpátky, což je u něj skoro zázrak.
Krom válení u vody se začínáme připravovat na začátek přípravného ročníku školy. Míša má pevný program, kdy se ráno v 9 hodin jdou dělat na půl hodiny úkoly.
Ze začátku se mu moc nechtělo, tak jsme zapojili do úkolů i Míšovu kámošku žirafku (je to maňásek na ruku, který umí otevírat pusu). Míša tedy podává žirafce do pusy kartičky a pak jí ukazuje kam je má dát :-). Žirafka je totiž hrozně hloupá a tak jí Míša musí všechno ukázat :-).
Trénujeme písmenka, počáteční písmenka slov, čísla, počty, co k sobě patří atp. Něco jde Míšovi výborně něco je horší, ale hlavně úkoly s žirafkou ho baví.
Krom úkolů Míšu opět chytlo skládání puzzle. Jedna z mála činností u které vydrží docela dlouho.
K těm dalším oblíbeným, leč méně vítaným činnostem patří sledování krávovin na youtube. To mu musíme omezovat, neboť se při sledování mění na gorilu v říji. Svlékne se, běhá po bytě jako šílenec a hýká na široké okolí. Teď to ještě vylepšil běháním na chodbu a hulákáním na celou bytovku :-). Rozhodně se tedy nenudíme :-).

Mějte se fajn a užívejte prázdniny.

čtvrtek 1. srpna 2013

Narozky

Včera jsme oslavili Míšovi 5. narozeniny. Míša  dostal podrobný obrázkový manuál, co se bude dít :-).



Pro nás ostatní přeložím :-). V úterý mamka upekla krtkův dort a navrch dostal Míša pět vagónků se svíčkami. To se mu hrozně líbilo (tedy hlavně ty svíčky :-)). Dort mu letos moc nejel. No nevadilo má přeci tatínka že jo :-).
Potom se Míša vrhnul na rozbalování dárečků. Dřív nechápal co se po něm chce, ale tentokrát s tím neměl žádný problém :-).
K narozkám dostal velkou dráhu pro mašinky a k ní velkou mašinku a vagónky.  Nadšení bylo obrovské, trefili jsme se totiž Míšovi do přání (což vzhledem k tomu že nemluví, není vůbec jednoduché).
Mašinky a koleje jsou prostě nyní HIT číslo jedna :-).
Potom ještě dostal poměrně složité puzzle s krtečkem (50 dílků), které s drobnou pomocí sám složil. Ve skládání puzzle už je skoro profík :-).

Ve středu odpoledne byl s asistentkou Káťou skoro dvě hodiny v Hopsáriu, takže oslava jak má být :-).
Mějte se fajn a užívejte prázdniny. My je užíváme celkem v klídku, ale o tom zase příště.



pondělí 8. července 2013

Prázdniny


Ještě před začátkem prázdnin jsme se zúčastnili akce našeho Auticentra, kde se děti mohly vyřádit při různých vodních úkolech.


Naprosto super den! Naše dítka se hromadně věnovala výrobě bahna (naprosto nejlepší nesoutěžní úkol, u kterého všichni autící svorně spolupracovali :-)).

Jinak Míša je teď na prázdninách u babičky, což pro nás znamená týden prázdnin :-). Jít do kina, na procházku, na zmrzlinu, ... pro někoho naprostá samozřejmost. Pro nás úžasné, dávno zapomenuté chvíle, ....

Týden u babičky už má Míša za sebou a zatím to zvládá v pohodě. Na prodloužený víkend byl doma, aby si babička trochu oddychla a my nevypadli ze cviku :-). Míša po návratu vždycky proběhne celý byt a kouká, co je kde nového. Už je zvyklý, že jak je delší dobu u  babičky, tak se většinou dělají nějaké úpravy domácnosti :-). Tentokrát nic, tak spokojenost :-).

V sobotu se už Míša nudil a nechtělo se mu vůbec vylézt od počítače. Dopoledne jsme tedy šli na procházku v tradičním poměru 30 minut hysterický záchvat na 10 minut procházky. Holt po týdnu klidu a pohody, návrat do všední reality.

Odpoledne jsme ho vzali autem na výlet do ZOO. Do ZOO Míša jezdí rád, tak výlet milostivě skousnul. Protože podobný nápad mělo asi tak dalších tisíc lidí, tak byla hrozná fronta u kasy. Naštěstí je součástí ZOO i lesnické muzeum, skrz které se dá do ZOO projít (místní finta :-). Nikdy nás nenapadlo, že zrovna muzeum by mohlo Míšu zaujmout, ale kupodivu šel dobrovolně dovnitř a chtěl na prohlídku. Tak jsme vyrazili a bylo to super. Měli tam spoustu vycpaných zvířat a Míša byl nadšen. Vycpaná zvířata ho zaujala o hodně víc než ta živá :-).
Jinak ZOO zvládnul tradičně. Jeden malý hysterák u stánku se zmrzlinou, kde se mu nechtělo stát frontu. Jedny hranolky, které sice nechtěl, ale koupit se musej. A tentokrát jeden pokrok, nerozhazoval kozí bobky po celé ZOO. Takže celkově pohoda :-).
V neděli jsme šli na zmrzku. Míša jel chvilkama na kole, ale moc se mu nechtělo šlapat. Nakonec jsme tedy táhli kolo i Míšu (žádné překvapení). U zmrzliny si ovšem vzpomněl, že musíme ještě na procházku k rybníku. Nám se teda vůbec nechtělo, ale jsou věci, které autistovi nevysvětlíte. Výsledkem strastiplné cesty bylo tedy nespočet štípanců od komárů a jeden naštvaný Míša, neboť teplota vody zdaleka nedosahovala koupacích hodnot. Nálada se Míšovi spravila až po sklence džusu a další zmrzlině (občas jsou ty procházky drahá záležitost). Odpoledne jel s nadšením opět k babičce, tak máme zase týden prázdniny :-).
Mějte se fajn a užívejte léta.

pondělí 10. června 2013

Grand Prix kachničky a jiné radosti

Míšu konečně opustila Autitýda (hurááá)! Toho je třeba využít a tak teď doháníme co se dá.

Minulý týden jsme tedy stihli focení v ateliéru. Zjistili jsme totiž, že máme tisíce fotek, ale žádné pěkné, kde jsme všichni pohromadě. Focení s Míšou bylo trochu akční, neboť ateliér skýtal ohromné množství dosud neprozkoumaných předmětů. To samozřejmě Míša nemohl nechat jen tak a neustále odbíhal něco zkoumat. Paní fotografka ho tedy naaranžovala do nějaké rozumné polohy a než se otočila, byl Míša v trapu :-). Aby to neprobíhalo tak úplně hladce, tak se mu ještě podařilo několikrát vypnout osvětlovací lampy :-). Jak říkám akční focení :-).

Po focení chtěl Míša do adrenalin parku a nedalo se mu to rozmluvit. Taky kam jít od fotografa jinam, že jo. Sváteční boty a košili je třeba řádně otestovat alespoň v metru bahna (povodně se nepovažují za vhodnou výmluvu:-)). No tak jsme vyrazili vstříc osudu. Zázrakem tam probíhala nějaká sportovní akce pro zaměstnance O2 a tak měli otevřeno.
Míša řádil na trampolíně, kde byl úplně sám (kdo jinej by tak taky v tom bahně lezl :-)).
Ale hlavně si konečně mohl zalézt v síťovém bludišti.
 
Už to zkoušel loni, ale bál se sjet toboganem a tak byl problém dostat ho z té výšky ven.
Naštěstí letos už mu tobogan nevadil a tak řádil ostošest :-).

Další akcí bylo kolo, které Míša dostal loni na podzim. Letos už jsme trochu zkoušeli, ale pořád měl problém se šlapáním. Je to ale náš šikula a nevzdal to. Tento týden se zadařilo a Míša už šlape jedna báseň.

Aby těch akcí nebylo málo, tak jsme v neděli vyrazili na Grand Prix Kachničky na podporu Jihočeské Aply. Míša se vyřádil na hřišti, ale kachničky moc nechápal. Pořád se zouval, že chce do vody. Nemohl pochopit, proč všichni koukají na vodu a nikdo se nepokouší utopit v divokých peřejích :-).
Chvilku jsme tedy museli čekat, což se Míšovi moc nelíbilo, ale nakonec jsme se dočkali a závod začal :-).
Celkem se sešlo 1500 kachniček, tak bylo na co koukat :-).
Ke konci závodu už nás začalo zlobit počasí, tak jsme museli prchnout do auta. Aby toho nebylo málo, tak jsme ještě jeli ke kamarádům, kde jsme absolvovali velkou procházku k rybníku (Míša kupodivu vzorně šel) a večerní grilovačku. Prostě super den. Domů jsme se tedy dostali až večer a Míša už byl utahaný jako kotě, ale zářil nadšením :-). Doufám, že mu zase chvilku vydrží tohle lepší období a ještě stihnem  něco podniknout.


středa 29. května 2013

Pozvánka

Poslední dobou nestíhám psát blog, ale to není u mě nic nového :-). Míša má stále Autitýdu, takže vyžaduje nadstandardní péči. Hlavně po ránu odmítá spolupracovat úplně. Vezme si kartičku "spaní", pověsí si jí na rozvrh a zaleze do postele. Pro něj je věc vyřízená, je to přece na rozvrhu :-). My jsme pak následně vyřízení z toho, že ho musíme obléknout a vypravit ve stanoveném limitu do školky :-). No prostě každodenní raní blázinec.

Včera měl vůbec svůj "den". Začal hned ráno tradičním protestem kvůli oblékání. Na rozvrh si poté nandal fotografie babičky a dědy z Moravy, kde se mu minule hrozně líbilo a očekával okamžitý odjezd.
Tajně jsme doufali, že ho ten nápad s výletem během dne pustí. No bohužel nepustil.

Po školce jsme tedy dorazili domů a Míša odmítal vystoupit z auta. Dle jeho názoru jsme totiž nedorazili do cíle (tj na Moravu), tak proč by vystupoval že jo :-).

Po asi půl hodině trucování (=vztekání) vylezl a odkráčel naštvaně domů. Tam jsem zjistil, že ještě musíme zajet na poštu pro balík. Následovalo půl hodinové přemlouvání, aby do auta milostivě nastoupil. Nakonec se zadařilo, ale vážení, byl to boj.

Po návštěvě pošty samozřejmě odmítal opět vystoupit (Panebože za co? :-)).

Další novinkou je, že jsme se aktivně zapojili do projektu nově vznikajícího Auticentra, což je naprosto SUPER!, ale čeká nás ještě spousta práce ....

Na závěr bych Vás rád 9.6 pozval na akci Grand Prix Kachničky 2013. Grand Prix Kachničky je benefiční závod malých žlutých kachniček. Výtěžek benefice bude celý věnován na podporu terénní práce s klienty občanských sdružení APLA a I MY, tak kdo to nemá příliš daleko, přijeďte bude sranda.




pondělí 13. května 2013

Autitýda 2

Míša má teď opět auti-období, tak nám dává slušně zabrat. Tak třeba dneska. V hustém dešti jsme dorazili úspěšně domů, Míša se při vystupování v autě vzteknul, že nebude vystupovat.

Mysleli jsme, že mu vadí déšť, louže nebo milión dalších nepostřehnutelných věcí, tak jsme ho s protesty odnesli domu. Jenže to nebyl zdaleka konec. Míša si odmítal sundat bundu, pořád běhal na chodbu a řval na celou bytovku.

Po půl hodině vztekání a přemlouvání se trochu uklidnil, ale pořád chtěl ven. Vzal jsem ho tedy ven do deště, v bláhové naději, že se mu tam nebude chtít. Bohužel, neprošlo to. Déšť mu navzdory mé naději vůbec nevadil a plnou rychlostí se hnal k autu.

Neměl jsem klíče ani chuť nikam jezdit, tak jsem se mu to snažil vysvětlit. O mé marné snaze záhy vědělo celé sídliště :-). No nic, opět jsme šli se řevem domů.

Míša po dalším záchvatu vzteku pochopil, že takhle svého nedosáhne. Sestoupil tedy ze svých nebeských výšin a nám, pozemským blbcům, předal slavnostně obrázek autíčka.

Tak sláva, už jsme věděli, že chce jet autem (a mimochodem, že konečně pochopil, že ty obrázky co mu pořád cpeme nejsou jenom pro okrasu :-)). A teď začalo mohutné dohadování kam. Po půl hodině přetahování kartiček, jsme se konečně „domluvili“ kam se pojede. 

Tedy né, že by nás návštěva venkovního sportovního areálu v lijáku dvakrát lákala, ale po tom obrovském úsilí, jsme Míšovi prostě museli vyhovět.

Prázdné parkoviště již zdálky věštilo, že dnes rozhodně nebude problém zaparkovat. A skutečně, jindy narvaný areál zel prázdnotou :-).
Míša se vydal řádit, ale vše bylo mokré a tak ho to nebavilo. Vzpomněl si na lezení v sítích a rozběhl se tam. 
Samozřejmě, sítě byly zamčené a tak se tam nedalo vlézt. Následovala tedy další vztekací scéna. Minule bylo prostě otevřeno a tak musí být otevřeno i kdyby měly trakaře padat :-). Argumenty jako déšť, že není sezóna nemají žádný účinek.
Nakonec musel být tedy Míša odnesen od místa činu, aby se zabavil zase něčím jiným. To se částečně zdařilo, neboť si vzpomněl na zadní cestu, která vede kolem volejbalového hřiště. Raději jsme Míšovi ustoupili a šli obklikou netuše, co ho napadne.

U hřiště si začal znenadání sundavat boty a chtěl jít běhat do písku. Akorát nepostřehl prostý detail, že není ani léto, ani teplo ba naopak leje jako z konve a vše je promáčené vodou. 
Marné vysvětlování, prostě si to musel vyzkoušet. Vlivem čerstvě posekané trávy se jeho ponožky v mžiku proměnili v zelenou kouli, ale statečně doběhl až do vytouženého písku, kde si v mokrých ponožkách chvilku lebedil.
Poté jsem ho samozřejmě musel odnést až k autu, neboť má přece mokré nožičky :-). 

Tak a to je konec našeho úžasného výletu :-). Vzhledem k přetrvávající autitýdě nebude jistě o další dobrodružství nouze ;-).

neděle 28. dubna 2013

S autíkem v ZOO

Ve čtvrtek bylo krásné počasí, tak jsme vzali Míšu do ZOO v Hluboké nad Vltavou. Míša kupodivu ani moc neprotestoval, jezdí sem rád.
Letos ho krom oblíbených tlačítek u automatu zaujalo i občas nějaké to zvířátko.

Tím zaujetím myslím, že lehce rukou ukázal, že jako ví o čem meleme a že ho to stejně nezajímá a můžeme jít dál :-). Míšovou hlavní metou nejsou zvířátka, ale dětské hřiště. Tam samozřejmě řádil jako černá ruka :-).
Součástí hřiště je i výběh malých koz, kterou jsou pro děti volně dostupné. Můžou je krmit, hladit atp. Míša chtěl samozřejmě za nimi.
Tož já nadšen jeho zájmem o zvířátka, jsem mu blbec ještě pomohl slézt do výběhu.

Míšu ovšem vůbec nelákaly kozy, ale kopec písku uprostřed výběhu. K tomu je ještě nutno podotknout, že kopec neobsahoval jen písek, ale i vysoké množství kozích bobků. 

Kombinace písku a bobků, byla pro Míšu naprosto fascinující matroš. Naneštěstí ho napadlo, že i ostatní návštěvníci ZOO by si tento matroš rádi vyzkoušeli, a k naší hrůze začal rozptylovat kozí bobky po širokém okolí :-).
Odtrhnout Míšu od tohoto úžasného materiálu se pochopitelně neobešlo bez mohutných protestů a od koz jsme tedy prchali za šíleného jekotu.
V této souvislosti mě napadá, že příště, až bude turistická sezóna v plném proudu, pořadí obrátíme. Tj. nejdříve přilákáme řevem davy lačné po senzaci a následně nasadíme Míšu na rozptýlení kopce bobků mezi čučící zvědavce :-).

Ale zpět do reality. Po hodné chvíli Míšu záchvat přešel, protože zahlédl hromadu písku na staveništi (v ZOO dělají nové výběhy). Asi si dokážete představit, co následovalo, že jsme ho nepustili na staveniště. Prostě taková idylická procházka mezi zvířátky :-). 
Naštěstí se Míša nechal nalákat na házení krmení kaprům. Tam se trochu uklidnil a zbytek návštěvy už proběhl celkem dobře.

pondělí 22. dubna 2013

Výlety po Praze

Minule jsem sliboval napsat o našich výletech po Praze.

Tak první výlet byl do dětské mega-herny na Zličíně. Míšovi stačilo ukázat obrázek míčků a okamžitě ochotně spolupracoval s oblékáním :-). No ono po třech dne strávených v Motolské psychiatrii se není ani čemu divit.
K autu jsme šli tradičně kolem patologie, ale Míša ochotně ťapkal sám.
Po chvilce jízdy jsme dorazili na místo. Na parkovišti Míša dobrovolně vystoupil z auta a za ruku šel směrem k herně. Někdo se asi diví, co je na tom tak překvapivého, ale dostat Míšu z auta v cizím prostředí a ještě ho přesvědčit k chůzi je zázrak.
Jak Míša spatřil vnitřek, byla na něm vidět ohromná radost, prostě dětský ráj.

Běhal se a tam a nevěděl kam dřív. Postupně jsme tedy vyzkoušeli co se dalo. Docela dlouho trénoval výlez na nafukovací věž, ale nevzdal to a nakonec se mu tam povedlo vylézt. Horší to bylo dolů, Míša se uhnízdil nahoře a bál se sklouznout. Musel jsem tedy vyšplhat za ním a dolů jsme pak jeli hromadně :-).

On je vůbec dobrák. Pokud se někam bál, tak tam nejdřív nacpal mě. Pokud jsem přežil, šel pak za mnou :-). Prolézali jsme různé síťové tunely. Na fotce to nevypadá, ale byla to docela fuška. 
V herně jsme strávili asi hodinku a půl a bylo to úžasné. Tak pokud budete mít cestu na Zličín, doporučuji navštívit (je to hned vedle IKEA).

ZOO Praha
V sobotu nás pustili dopoledne z Motola a tak jsme ještě vyrazili na návštěvu Pražské ZOO. Jela s námi i babička, tak nás byla na Míšu přesila :-). ZOO jsme chvilku hledali ( no dobře trochu delší chvilku, v Praze se vůbec nevyznám a navigace nás cpala pořád na křižovatku, která byla zavřená z důvodu rekonstrukce). Celkově vůbec nechápu značení některých významných turistických cílů. Na ceduli ZOO nebo Troja jsme narazili až těsně před ZOO. Copak já vím přes jaké všechny čtvrtě mám projet? Takže po asi hodinovém okružním výletě Prahou jsme konečně dorazili do cíle :-). Parkoviště samozřejmě narvané k prasknutí. Naštěstí nás tam místní obsluha navedla na volné místečko. Pak už zbývalo jenom vystát půl hodinovou frontu na lístky (vysvětlete tohle autíkovi) a hurá dovnitř.
Hned u vchodu byl dětský koutek, což musel Míša samozřejmě prozkoumat.

Chvilku řádil jako orangutan (včetně autentických zvuků) :-)..

Pak jsme vyrazili na prohlídku. Míša kupodivu statečně ťapkal a občas si všiml i nějakého zvířete (zvířata ho moc nezajímají). Nejlepší byla ta dřevěná, po těch se dá šplhat ;-)..


 Ale viděli jsme občas i ta opravdová :-)
 Došli jsme až k novému výběhu slonů, což je pořádný výšlap do kopce. Výběh pěkný, ale ze slonů velké zklamání. Nechápu k čemu je obrovský výběh přes půlku ZOO, když uprostřed stojí slon přivázaný řetězem. Chudák slon.
 Naštěstí je v ZOO docela dost povyražení pro děti, čehož Míša hojně využíval :-).
Ke konci už byl Míša vyřízený, ale mile překvapil. Nečekali jsme, že toho ujde tolik po svých. Jinak Pražská ZOO nás příliš nenadchla. Strašně narváno (bylo pěkně) a u všeho fronty. Většina zvířat byla daleko, zalezlá nebo zavřená za sklem. Míšovi se ale výlet líbil a to je hlavní.

neděle 14. dubna 2013

FN Motol – reportáž z pobytu


Máme za sebou týdenní diagnostický pobyt ve FN Motol aneb komplexní vyšetření při podezření na dětský autismus. Protože tam byl Míša s mamkou a já za nimi pouze dojížděl, bude to dneska společná práce :-).

Začnu tedy od začátku. Do Motola nás objednalo na naší žádost speciální pedagogické centrum. Po „chvilce“ čekání (rok a čtvrt) jsme dostali pozvání k nástupu na diagnostiku a v pondělí 8.4. nastal den „D“.
Ráno jsme vyrazili s časovou rezervou jedné hodiny. Po vystání několika kolon na pražském okruhu jsme zdárně dorazili do FN Motol.

Pondělí
Ubytování:
Mamka měla s Míšou samostatný pokoj s dvěma postelemi, WC a koupelna je společná na chodbě. Krom pokoje je k dispozici „herna“ s TV a legem (pokud tam není obsazeno, což byl největší problém, neboť tam chtěl Míša pořád chodit a nešlo mu vysvětlit, že to někdy nejde).
Vstupní vyšetření:
Sepsání „vstupního protokolu“, změření, zvážení, změření tlaku. Míša vzorně spolupracoval, tak pohoda.

Úterý
Genetika:
Ráno bylo potřeba vzít Míšovi krev, což proběhlo za mírných protestů, ale povedlo se (sestřičky to mají zmáknuté ;-)). Potom se šlo do jiné budovy na vyšetření. Míša tam byl jenom chviličku, paní doktorka se koukala jak chodí a na pár dalších věcí, ale pro Míšu nic nepříjemného.  Pak jsme mohli jít a mamka zůstala na sepsání zprávy (hodinu a půl).
Dotazník:
První část psychologického dotazníků (dotazník má asi 120 otázek a poměrně obsáhlých. Největší problémem bylo vzpomenout si, kdy začal Míša chodit na WC a podobně – odpověď ano – ne samozřejmě většinou nestačí).

Středa
EEG
Vyšetření dětským lékařem:
Protože měl Míša naplánovanou na pátek magnetickou rezonanci a s tím spojenou narkózu, musela ho prohlédnout dětská lékařka.
Psychologické vyšetření:
Plnění různých úkolů (podobné jako v SPC), tj. dát tvar do předlohy, zapamatovat si obrázek, složit kostky podle vzoru (to Míšovi moc nešlo) atp...
Neurolog:
Vůbec nejlepší vyšetření ze všech. Spíš popovídání a paní doktorka super. Když shrnu udělené rady: „nechte ho dělat co ho baví, někdy se mu to bude určitě hodit“. Takže v našem případě bude buď striptér (pořád se svléká) nebo popelář (miluje prach) :-))).

Odpoledne měl Míša volno, tak jsme vyrazili na Zličín na obrovské dětské hřiště (podrobnosti z hřiště dám v příštím příspěvku). Mamka musela bohužel zůstat a opět vyplňovat dotazníky (vyplňování dotazníků je vůbec nejčastější a nejdéle trvající činnost).

Čtvrtek
Psychologické vyšetření:
Dokončení úkolů, které se předchozí den nestihli.
ADAC vyšetření - testování hrou
Během cca 15 minutového vyšetření, se v podstatě potvrdilo, všechno, na co jsme odpovídali v obsáhlém dotazníku. Vyšetření probíhá v místnosti, kde jsou přítomny dvě doktorky, jedna zapisuje co dítě dělá a druhá si s dítětem hraje. Hry jsou předem připraveny tak, aby šlo poznat, zda se dítě vyvíjí normálně, či zda má nějaký problém. Testuje se hlavně představivost a zda si umí dítě hrát. Míša si hrát neumí (natož imaginárně), takže tenhle test dopadl dle očekávání.

Pátek
Magnetická rezonance
Míša měl hladovku, nesměl od rána nic jíst ani pít (problémem bylo mu to vysvětlit. Zkoušeli jsme ho tedy zabavit, aby na jídlo neustále nemyslel). Celkem se povedlo, ale bylo to docela náročné.
Přibližně v 10.30 se šlo na vyšetření. Tam to probíhalo poměrně rychle. Narkóza a pak čekání na chodbě. Po půl hodince sanitkou zpátky na pokoj. Míša se postupně probral, ale bylo mu hodně špatně a byl úplně mimo. Asi za hodinu usnul a po vyspání to už bylo lepší, ale celkově narkóza nic moc.

Sobota
Odjezd domů – aneb nejlepší část pobytu :-). Při odjezdu jsme ještě stihli navštívit Pražskou ZOO, ale o tom napíšu zvlášť.
Jinak v propouštěcí zprávě máme potvrzený dětský autismus se střední mentální retardací (protože Míša nemluví) a silný hyperkinetický syndrom. No, jako rodiči se mě to nečte zrovna moc dobře, ale v podstatě nic nového. 

Různé postřehy:
Míša si oblíbil pavilón patologie, který je kousek :-). Na parkoviště jsme tedy museli chodit povinně kolem. Asi nám chtěl ukázat, co nás čeká :-).
Mezi vyšetřeními je poměrně dost volného času. Občas byl problém Míšu zabavit (a to měl iPAD).
Všude jsou kvůli bezpečnosti kamery a zámky (divný pocit ....)

pondělí 1. dubna 2013

Velikonoce


Velikonoční svátky moc neslavíme. Spíš to slavíme jako vítání jara (letos si tedy dává oslavenec načas).
Míša je navíc nemocný a teď zcela rozhozený posunem času. Doma se intenzivně nudí, což je dost náročné pro všechny.
Jediné na co se nechal alespoň chvilku ukecat, bylo barvení vajíčka voskem. Zaujalo ho totiž dávání voskovky nad plamínek svíčky.
.

Trochu taky vybarvoval velikonoční krabičku na sladkosti, ale moc ho to nebavilo.

Zvyk s pomlázkou se u nás nedodržuje. Někoho vyšlehat a pak dostat odměnu? Divný zvyk .... Kdyby ale přišli koledníci, je třeba být připraven.
Já preferuji zvyk schovat vajíčka do trávy. To je docela pěkné a je u toho mnohem víc zábavy.

Realizace tohoto zvyku je už trochu horší. Nějak se nepočítá s tím, že venku je deset čísel sněhu a hustě chumelí. Dalším zádrhelem je, že Míša vajíčka nejí a tak jeho zájem o ně se rovná nule.

Bylo tedy nutné vytvořit záložní plán a místo vajíček jsme mu schovali čokoládky (=silná motivace :-)) a hledalo se doma v pokojíku.
Míša dostal mapu pokladu. Chvilku mu trvalo, než pochopil co má dělat. 
Poté ale celkem ochotně hledal :-).
 Kam to jenom schovali?
Nakonec Míša našel všechny schované čokoládky, tak spokojenost :-).
Mějte se fajn a přeji pohodové strávení zbytku velikonoc.



neděle 10. března 2013

Plavecký bazén - poprvé

Již delší dobu jsem měl v plánu vzít Míšu na plavecký stadion. Míša je totiž vodní živel a ve vaně dělá děsné skopičiny. Tipoval jsem, že velký bazén se mu bude líbit :-).

Tak dneska jsem se konečně ukecal a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. Ono vzít autíka na nové dobrodružství je dobrodružstvím samo o sobě :-).

V duchu jsem trnul, jak Míša přežije cizí prostředí plné lidí a hluku. Jestli bude ochoten se svléknout, co s nim budu dělat ve sprchách (sprchování nesnáší), jestli se vyčurá na cizím záchodě a milion dalších jestli ..... Ale člověk to musí hodit za hlavu a prostě to risknout, jinak se nikam nedostane.

Tak a zpět k naší cestě. Před jízdou jsem mu ukazoval na internetu bazén, kam pojedeme a na cestu dostal kachničku, se kterou se koupe ve vaně. Asi mu to secvaklo (jelikož nemluví, tak člověk nikdy neví), ale k autu šel celkem ochotně. Po chvilce jízdy jsme úspěšně dorazili na parkoviště. Míša samozřejmě odmítal jít, ale to je normálka ;-). Kousek jsem ho tedy poponesl a hurá dovnitř.

Ve vchodu Míša docela dost znejistěl, pach chlóru se mu moc nezamlouval. Ale zvědavost byla naštěstí silnější :-). Koupili jsme si lístky a šli do šaten (teda já šel, Míša se nesl :-)).

V šatně si Míša začal kupodivu sám sundavat bundu a mikinu. Když jsem mu vyndal plavky, začal si  sám svlékat i zbytek věcí. To tedy překvapil, jedno z krizových míst úspěšně překonáno :-). Měl jsem čas převléknout se do plavek (Ufff, ty představy, jak ho budu nahej nahánět po plavečáku mě celkem děsily :-)).

Následovalo sprchování, čili další krizový bod. Míša se mě sice držel jako klíště, ale nechal se osprchovat (=zázrak) a dokonce jsme zvládli i záchod. To by jeden nevěřil, jakých výkonů je autík schopen dosáhnout, pokud se jedná o jeho zájem :-).

Poté už konečně přišla ta hlavní chvíle a šlo se do dětského bazénu. No co Vám budu povídat Míša byl ve svém živlu.

Vládce moří :-)
Jediný zádrhel bylo Míšovo "hýkání", on totiž když má radost, tak hýká. No a pod vodou se hýká fakt blbě :-). Chvilku mu totiž trvalo, než pochopil, že musí před dopadem zavřít pusu :-). Nejvíc se asi vyblbnul na klouzačce, která končila ve vodě. Občas to bylo i s potopením pod vodu, ale Míša to vždycky ustál statečně.
Po asi půl hodině už zvědavě koukal, co je kde jiného. Museli jsme tedy vyzkoušet vířivku, ale nejvíc ho lákal velký bazén pro dospělé. Tak jsme ho šli tedy zkusit ;-).

Míša detaily, jako že neumí plavat, neuznává a začal suveréně lézt na odrazový můstek, že bude skákat. No to měl polil pot i ve vodě :-), naštěstí jsem na něj z vody dosáhnul. Pak se mě i sebe chvilku pokoušel utopit, ale přežili jsme :-).

Na závěr chtěl Míša na tobogan.

No to mě polil pot znovu (to by jeden nevěřil, jak se na plovárně zapotí :-)). Tobogán končí v hlubokém bazénu, kde Míša nedosáhne a nevěděl jsem, jestli ho dokážu při pádu udržet.

Naštěstí jsme měli sebou návleky na ruce, které Míša loni odmítal nosit. Před vidinou tobogánu si je kupodivu nechal navléct. Tak alespoň jistota, že se neutopí a hurá na tobogan. Míša kupodivu ochotně vystál frontu.
Ovšem nahoře při pohledu do stříkající vody a útrob tobogánu silně znejistěl. Za námi samozřejmě fronta až dolu, tož nebylo cesty zpět. Bafnul jsem Míšu a jelo se :-). Míšovi se to nakonec hrozně líbilo. Jede se totiž venkem a vršek je průhledný, takže všude je dost světla. Byl to ale fofr :-). Přistání dopadlo dobře, oba jsme přežili :-).
Po asi hodině řádění už byl Míša úplně vyřízený, tak jsme šli do sprch a do šatny. Až na sušení vlasů (bál se fénu), to všechno proběhlo hladce.
Dneska tedy celkově paráda. Zpětně jsem rád, že jsme to riskli a jeli jsme. Máme další místo, kam s Míšou můžeme vyrazit za zábavou.
Mějte se fajn a příště zase napřečtenou.