úterý 8. ledna 2013

Opožděná reportáž z vánočních prázdnin

Teď nějak nestíhám psát blog, tak se ještě vrátím k našemu velkému výletu těsně před vánocemi.

Jeli jsme totiž na prodloužený víkend k babičce na Moravu (jedna cesta cca 360 km = 5 hodin jízdy autem). Celkem jsme se děsili, jak to Míša přežije. Naštěstí naše obavy byly zbytečné, Míša to zvládnul skvěle.

Cestou tam jsme se stavěli na hranolky a boršč (naše oblíbená benzína :-)).
Míša tam byl naposled možná tak před rokem, ale okamžitě se zorientoval. Dokonce si došel i na záchod, aniž bychom vzbuzovali podezření okolí :-). On totiž Míša hrozně nerad chodí na záchod mimo známá místa a co si budeme povídat, občas to jsou perné chvilky :-).
Po chvíli čekání jsme tedy dostali pro Míšu hranolky a šlo se ke stolu. Po cestě mi jeden hranolek upadl, čehož Míša okamžitě využil a s hýkáním se se po něm vrhnul. Hosté restaurace přilákáni nevšedním zvukem okamžitě zpozorněli. To úplně cítíte to napjaté očekávání, co se bude dít :-). (Poslední dobou mi celkově připadá, že jsme až přiliš často středem nechtěné pozornosti, což mě jako rozeného introverta obzvláště těší :-)).
Tentokrát jsem byl ke zklamání všech přítomných o chlup rychlejší, tak k žádnému dalšímu incidentu nedošlo. Míša si totiž s nějakým jídlem na zemi nedělá žádné násilí a naše výchovná snaha je zcela marná.
Vše ostatní již naštěstí probíhalo hladce, tak jsme večer úspěšně dorazili k babičce a dědovi.  Míša to tam okamžitě poznal a řádil jako černá ruka :-).
Minule měl trochu problém s jídlem, ale tentokrát si nedělal žádné násilí :-).


Druhý den byli na návštěvě Míšovi bratránci a sestřenky. Míša docela překvapil. Sice si s nimi přímo nehrál, ale podělil se o babičky počítač, koukal jak hrají a občas jim i pomohl. Když pomyslím, že ještě ve třech letech, děti odháněl a odmítal s nimi sdílet cokoli, tak díky školce je to úžasný pokrok.

Druhý den, jsme jeli na návštěvu k prababičce a strejdovi. Trochu jsme měli obavu, co tomu Míša řekne. Naštěstí měl sebou iPAD, tak se nějak zabavil a větší množství "cizích" lidí mu vůbec nevadilo. Občas si došel ke stolu pro něco dobrého a pak se zase vrátil k hraní. Všem totiž musel ukázat jak je šikovný. Tleskání a chválení jeho výkonů ve hrách je tedy nezbytnou součástí všech našich návštěv :-).

Další den jsme vyrazili na prohlídku vánočního stromu. Míšovi se moc nechtělo, tak jsme ho částečně museli nést.

Strom se mu líbil, ale ještě víc se mu líbily schody u kašny :-).


Cesta zpátky proběhla v klidu, tedy z autistického pohledu :-). Dálnice na Vysočině nás přivítala mrznoucím deštěm, takže jsme půl cesty jeli sotva 80. Na benzíně jsme pak museli odlámat ledové nánosy ze stěračů, aby se nám nezavařily. Auto vypadalo spíš jak z mrazíka, než z dálnice :-), ale dorazili jsme :-).