pondělí 4. února 2013

Autitýda

Letos ten blog tedy pěkně flákám, ale k večeru už nemám sílu ani kafrat :-). Letošní rok totiž Míša začal autitýdou a bohužel se ho stále drží.
U Míši se totiž střídá super autistické období (krycí název autitýda) a normální autistické období. Tak od listopadu do prosince to bylo super, to měl “normální“ období. Nevztekal se kvůli všemu, šlo se s  ním relativně „domluvit“ (jelikož nemluví, tak opravdu relativně :-)) a v noci jakžtakž spal). Co si budeme povídat, už jsme se těšili, že se to bude jenom lepšit ;-). Škoda, že se nedá tohle období nějak natrvalo uzamknout :-).
Od ledna se totiž Míšovi opět vrátil autismus v plné parádě. Věci, které předtím probíhaly v klidu, jsou opět problém.
Vzteká se prakticky u všeho. Včera se vztekal, že má jít na procházku. Poté sice šel, ale vztekal se, že se nejede autem. Když jsme se strašným utrpením došli až na hřiště (asi 50m od bytu :-), tak znechuceně vylezl alespoň na prolézačku. Pak zapomněl, že se vzteká a řádil jako černá ruka :-). Protože byla dost zima, tak jsme chtěli jít asi po půl hodině domů. A samozřejmě následoval vztek, že chce být venku :-). Prostě taková idylická nedělní procházka :-).

Včera měl celkově svůj den. Jenom pro ilustraci:
- Několikrát se pokoušel houpat na provázkovém závěsu, který ho samozřejmě neunese.
- Z pohovky si udělal překážkovou dráhu a skákal tak, že si málem rozbil hlavu.
- Z odpadkového koše v nestřeženém okamžiku vyraboval pytlík od mouky a veškerý zbylý obsah rozptýlil po podlaze.
- Z buchty postupně oloupal všechnu čokoládu a nosil mi okousané zbytky :-).
- Při koupání, se pokoušel nalít obsah všech šampónů do vany.
- Když mu to bylo zakázáno, pokoušel se alespoň houpat na hadici od sprchy.

Krom toho všeho, neustále vyžaduje naší přítomnost (mimo okamžiky, kdy páchá nějaké nekalosti). Vezme nás za ruku a táhne k bodu svého zájmu. Po cestě ovšem zapomene, co chtěl a pustí nás. Po minutě už nás ovšem opět nutně potřebuje a tak pořád dokola :-).

Také se mu vrátily jeho záchvaty „radosti“ při koukání na některé pohádky. Při Žížalácích
vždycky mrkne na vteřinu na televizi a odběhne do pokojíku (pokud se pro tornádo dá použít výraz „odběhne“). Tam se otočí a plnou rychlostí se běží zase kouknout. U toho vydává zvuky asi jako gorila křížená s buvolem.
Další oblíbená, je animovaná mašinka s písmenkem E (Alphabet Train). U té sice nelítá, ale vyžaduje neustále komentovat, co se děje. To by bylo sice fajn, ale ono se tam vůbec nic neděje a teď to zkuste komentovat :-). Navíc nám to pouští asi 50x za den a očekává pořád stejný komentář. S přibývajícím počtem opakování, se už zmůžu maximálně na ši-ši-hů, což ovšem nesplňuje očekávaný zážitek a Míša pustí pohádku nemilosrdně znovu :-).

Další novinkou je, že Míša začal rozdělovat doma úkoly. Třeba mě posadí k počítači, vybere mi hru a průběžně mě chodí kontrolovat, jak mi to jde. Běda, když si pustím něco jiného nebo není můj výkon, dle jeho uvážení dostatečný. To jsem bez milosti vyhozen :-).
Zajímavé je, že naopak to nefunguje. Pokud já zadám nějaký úkol Míšovi, dělá, že nerozumí :-).

Hromadně tedy doufáme, že ho autitýda přejde dřív, než se z něj zblázníme :-).

4 komentáře:

  1. Autitýda :DDDDD jo tak to je přesný a naprosto geniální výraz :)))také se nám střídá normální autismus s autitýdou a taky máme pocit,že se zcvokneme :)))Míša je skvělý chlapák a ví kdy se nudíte a tak stejně jako je to u nás ,nesmí nechat nikoho na pochybách,že ten normální autismus není něco,co bychom měli pokládat za hotovou věc :DDDDDDDDDDDDDDD

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé, to vypadá jako u nás:-P Kolikrát musím na iPadu plnit úkoly a protože mi to nejde TAK jako Jeníkovi, tak ječí a válí se po zemi. Když začal vzteky tlouct do iPadu, tak jsem mu ho musela sebrat. Komentuju snad všechny pohádky, utěšuju se tím, že mu rozvíjím slovní zásobu, i když potisícíosmdesátý mám chuť vraždit. A na procházky chodíme stejně...pokud vůbec, tak s odporem a na pár minut. Občas se ptám, zda se u Jendy střídá autitýda vůbec s něčím??? (U ELišky vím, že je občas "normální", ale u Jendy někdy pochybuju)
    Ale ač to vyzní špatně: jsem ráda, že někdo rozumí, jak se cítím. TOHLE nemůžu vykládat matkám "zdravých" dětí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, tohle by normální rodič nikdy nepochopil.

      Vymazat