neděle 10. března 2013

Plavecký bazén - poprvé

Již delší dobu jsem měl v plánu vzít Míšu na plavecký stadion. Míša je totiž vodní živel a ve vaně dělá děsné skopičiny. Tipoval jsem, že velký bazén se mu bude líbit :-).

Tak dneska jsem se konečně ukecal a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. Ono vzít autíka na nové dobrodružství je dobrodružstvím samo o sobě :-).

V duchu jsem trnul, jak Míša přežije cizí prostředí plné lidí a hluku. Jestli bude ochoten se svléknout, co s nim budu dělat ve sprchách (sprchování nesnáší), jestli se vyčurá na cizím záchodě a milion dalších jestli ..... Ale člověk to musí hodit za hlavu a prostě to risknout, jinak se nikam nedostane.

Tak a zpět k naší cestě. Před jízdou jsem mu ukazoval na internetu bazén, kam pojedeme a na cestu dostal kachničku, se kterou se koupe ve vaně. Asi mu to secvaklo (jelikož nemluví, tak člověk nikdy neví), ale k autu šel celkem ochotně. Po chvilce jízdy jsme úspěšně dorazili na parkoviště. Míša samozřejmě odmítal jít, ale to je normálka ;-). Kousek jsem ho tedy poponesl a hurá dovnitř.

Ve vchodu Míša docela dost znejistěl, pach chlóru se mu moc nezamlouval. Ale zvědavost byla naštěstí silnější :-). Koupili jsme si lístky a šli do šaten (teda já šel, Míša se nesl :-)).

V šatně si Míša začal kupodivu sám sundavat bundu a mikinu. Když jsem mu vyndal plavky, začal si  sám svlékat i zbytek věcí. To tedy překvapil, jedno z krizových míst úspěšně překonáno :-). Měl jsem čas převléknout se do plavek (Ufff, ty představy, jak ho budu nahej nahánět po plavečáku mě celkem děsily :-)).

Následovalo sprchování, čili další krizový bod. Míša se mě sice držel jako klíště, ale nechal se osprchovat (=zázrak) a dokonce jsme zvládli i záchod. To by jeden nevěřil, jakých výkonů je autík schopen dosáhnout, pokud se jedná o jeho zájem :-).

Poté už konečně přišla ta hlavní chvíle a šlo se do dětského bazénu. No co Vám budu povídat Míša byl ve svém živlu.

Vládce moří :-)
Jediný zádrhel bylo Míšovo "hýkání", on totiž když má radost, tak hýká. No a pod vodou se hýká fakt blbě :-). Chvilku mu totiž trvalo, než pochopil, že musí před dopadem zavřít pusu :-). Nejvíc se asi vyblbnul na klouzačce, která končila ve vodě. Občas to bylo i s potopením pod vodu, ale Míša to vždycky ustál statečně.
Po asi půl hodině už zvědavě koukal, co je kde jiného. Museli jsme tedy vyzkoušet vířivku, ale nejvíc ho lákal velký bazén pro dospělé. Tak jsme ho šli tedy zkusit ;-).

Míša detaily, jako že neumí plavat, neuznává a začal suveréně lézt na odrazový můstek, že bude skákat. No to měl polil pot i ve vodě :-), naštěstí jsem na něj z vody dosáhnul. Pak se mě i sebe chvilku pokoušel utopit, ale přežili jsme :-).

Na závěr chtěl Míša na tobogan.

No to mě polil pot znovu (to by jeden nevěřil, jak se na plovárně zapotí :-)). Tobogán končí v hlubokém bazénu, kde Míša nedosáhne a nevěděl jsem, jestli ho dokážu při pádu udržet.

Naštěstí jsme měli sebou návleky na ruce, které Míša loni odmítal nosit. Před vidinou tobogánu si je kupodivu nechal navléct. Tak alespoň jistota, že se neutopí a hurá na tobogan. Míša kupodivu ochotně vystál frontu.
Ovšem nahoře při pohledu do stříkající vody a útrob tobogánu silně znejistěl. Za námi samozřejmě fronta až dolu, tož nebylo cesty zpět. Bafnul jsem Míšu a jelo se :-). Míšovi se to nakonec hrozně líbilo. Jede se totiž venkem a vršek je průhledný, takže všude je dost světla. Byl to ale fofr :-). Přistání dopadlo dobře, oba jsme přežili :-).
Po asi hodině řádění už byl Míša úplně vyřízený, tak jsme šli do sprch a do šatny. Až na sušení vlasů (bál se fénu), to všechno proběhlo hladce.
Dneska tedy celkově paráda. Zpětně jsem rád, že jsme to riskli a jeli jsme. Máme další místo, kam s Míšou můžeme vyrazit za zábavou.
Mějte se fajn a příště zase napřečtenou.







pondělí 4. března 2013

Návštěva SPC

Jednou za rok chodíme na kontrolu k paní psycholožce do Speciálního Pedagogického Centra. 
Zatím to byla vždy spíše úklidová brigáda, kdy Míša spolehlivě zametl podlahu a šlo se domů :-). Naše očekávání letošní návštěvy tedy nebylo příliš valné.
Ráno jsme Míšovi dali obrázky lékaře a pokoušeli se mu vysvětlit, že pojdeme do SPC. Naštěstí nechápal a tak cesta proběhla hladce ;-). V klidu jsme zaparkovali a s časovou rezervou patnáct minut ležérním krokem dorazili k SPC.

Dosud vše probíhalo hladce, až na jeden malinkatý detail. SPC se v průběhu roku přestěhovalo. 

Naštěstí nám jedna dobrá duše řekla kam, tak jsme zvažovali, jestli risknout raní špičku autem nebo běžet pěšky. 

Nakonec vyhrála varianta pěšky, takže se z našeho ležérního kroku stal běh o závod do úplně jiné části města. Při běhu jsme si ještě stihli přehazovat 20 kilové závaží v podobě Míši (chvilkami sice šel, ale spíš se nesl). No prostě den blbec, hned od rána. Nakonec jsme dorazili zpocení a vyřízení do nového sídla SPC, kde se nás ujala paní psycholožka.

Již tradičně se tam Míšovi nelíbilo, ale zatím moc neprotestoval. Dostal plnit „oblíbené“ úkoly. Tím oblíbené myslím oblíbené paní psycholožky. Dává mu ty samé úkoly pokaždé. 

První úkol: Test trpělivosti dítěte.
Úkol spočívá ve vložení kolečka, trojúhelníčku a čtverečku do předlohy.
Míša nasadil výraz totálního znechucení, ale kupodivu úkol splnil. Následně paní psycholožka předlohu otočila a měl tvary vložit znovu. K našemu údivu to udělal (minule se tak rozzuřil, že jsme šli raději domů). A aby toho nebylo málo, tak ještě jednou. Míša kupodivu i na potřetí úkol splnil. Tak to je u něj nový rekord. Ještě musím podotknout, že tvary vlivem stáří nepasovaly úplně přesně a to Míšu přivádí k šílenství.

Druhý úkol: Stíny
Úkol spočíval v přiřazení primitivního obrázku (kolečko, čtvereček, ... ) k jeho stínu. To je pro Míšu brnkačka a spíš nuda. Úkol ale kupodivu splnil.

Třetí úkol: Nakreslit něco.
Něco znamená u Míši spirála. Nic jiného na povel nekreslí. 
V praxi to vypadalo asi takto:
Míšo nakresli čáru (paní psycholožka vzorně nakreslila čáru jako vzor).
Míša nakreslil neméně vzorně spirálu.
Paní psycholožka:  Nakresli čáru.
Míša nakreslil vzorně spirálu :-). Pak již byl Míša od kreslení osvobozen :-).

Čtvrtý úkol: Ukázat na černobílé siluetě chlapečka nos, oči, ruce, atp.
To doma trénujeme, až na ruce to Míšovi celkem šlo.

Pátý úkol: Roztřídit knoflíky na černé a bílé.
To Míša uměl už možná ve třech letech. Sice úkol splnil, ale ukrutně ho to nebavilo.

Šestý úkol: Podat předmět
Paní psycholožka dala na stůl asi šest předmětů a říkala Míšovi, co jí má podat.
Jediný zádrhel byla panenka a postýlka. Míša totiž dával neustále panenku do postýlky :-), ale jinak bez problémů.

Sedmý úkol: Navléknout korálky na šňůrku.
Míša měl asi božskou trpělivost a pár korálků navlékl. (On to umí, ale hrozně ho to nebaví)


Osmý úkol: Složitější pokyn
Dát řečený předmět do krabičky (jenom slovní nápověda). To Míša nezvládal, bez vizualizace zatím zvládá jenom naučené pokyny typu podej, ukaž atp.

Devátý úkol: Zapamatovat si tři zvířátka a pak je najít na jiném obrázku
Míša moc nechápal, co se po něm chce, ale nakonec úkol udělal.

To bylo v podstatě vše. 

Závěr: Zpoždění v porozumění asi o dva roky (no to víme taky :-)). Já se divim, že to Míša tentokrát zvládnul tak skvěle. Minule jsme vylezli s diagnózou: reaguje na světlo a dýchá :-).

Můj osobní dojem je, že tyto testy byly hodně zastaralé (a bylo to na nich vidět). Vše bylo černobílé a graficky strašně strohé (možná schválně???). Vůbec se nedivím, že to Míšu nebavilo a nudil se.

Chodíme totiž ještě k paní psycholožce do nemocnice. Ta má nádherně barevné a zajímavé testy. Spoustu věcí viděl Míša poprvé a bez větších problému je udělal (namátkou zařadit předmět do skupiny, doplnit končetiny k postavě ...). Tyhle testy udělal bez problému a docela ho to bavilo. To se o SPC bohužel říci nedá.
No nic, počkáme na zprávu a máme na rok, na klid nárok, zas až do další návštěvy SPC :-).