neděle 28. dubna 2013

S autíkem v ZOO

Ve čtvrtek bylo krásné počasí, tak jsme vzali Míšu do ZOO v Hluboké nad Vltavou. Míša kupodivu ani moc neprotestoval, jezdí sem rád.
Letos ho krom oblíbených tlačítek u automatu zaujalo i občas nějaké to zvířátko.

Tím zaujetím myslím, že lehce rukou ukázal, že jako ví o čem meleme a že ho to stejně nezajímá a můžeme jít dál :-). Míšovou hlavní metou nejsou zvířátka, ale dětské hřiště. Tam samozřejmě řádil jako černá ruka :-).
Součástí hřiště je i výběh malých koz, kterou jsou pro děti volně dostupné. Můžou je krmit, hladit atp. Míša chtěl samozřejmě za nimi.
Tož já nadšen jeho zájmem o zvířátka, jsem mu blbec ještě pomohl slézt do výběhu.

Míšu ovšem vůbec nelákaly kozy, ale kopec písku uprostřed výběhu. K tomu je ještě nutno podotknout, že kopec neobsahoval jen písek, ale i vysoké množství kozích bobků. 

Kombinace písku a bobků, byla pro Míšu naprosto fascinující matroš. Naneštěstí ho napadlo, že i ostatní návštěvníci ZOO by si tento matroš rádi vyzkoušeli, a k naší hrůze začal rozptylovat kozí bobky po širokém okolí :-).
Odtrhnout Míšu od tohoto úžasného materiálu se pochopitelně neobešlo bez mohutných protestů a od koz jsme tedy prchali za šíleného jekotu.
V této souvislosti mě napadá, že příště, až bude turistická sezóna v plném proudu, pořadí obrátíme. Tj. nejdříve přilákáme řevem davy lačné po senzaci a následně nasadíme Míšu na rozptýlení kopce bobků mezi čučící zvědavce :-).

Ale zpět do reality. Po hodné chvíli Míšu záchvat přešel, protože zahlédl hromadu písku na staveništi (v ZOO dělají nové výběhy). Asi si dokážete představit, co následovalo, že jsme ho nepustili na staveniště. Prostě taková idylická procházka mezi zvířátky :-). 
Naštěstí se Míša nechal nalákat na házení krmení kaprům. Tam se trochu uklidnil a zbytek návštěvy už proběhl celkem dobře.

pondělí 22. dubna 2013

Výlety po Praze

Minule jsem sliboval napsat o našich výletech po Praze.

Tak první výlet byl do dětské mega-herny na Zličíně. Míšovi stačilo ukázat obrázek míčků a okamžitě ochotně spolupracoval s oblékáním :-). No ono po třech dne strávených v Motolské psychiatrii se není ani čemu divit.
K autu jsme šli tradičně kolem patologie, ale Míša ochotně ťapkal sám.
Po chvilce jízdy jsme dorazili na místo. Na parkovišti Míša dobrovolně vystoupil z auta a za ruku šel směrem k herně. Někdo se asi diví, co je na tom tak překvapivého, ale dostat Míšu z auta v cizím prostředí a ještě ho přesvědčit k chůzi je zázrak.
Jak Míša spatřil vnitřek, byla na něm vidět ohromná radost, prostě dětský ráj.

Běhal se a tam a nevěděl kam dřív. Postupně jsme tedy vyzkoušeli co se dalo. Docela dlouho trénoval výlez na nafukovací věž, ale nevzdal to a nakonec se mu tam povedlo vylézt. Horší to bylo dolů, Míša se uhnízdil nahoře a bál se sklouznout. Musel jsem tedy vyšplhat za ním a dolů jsme pak jeli hromadně :-).

On je vůbec dobrák. Pokud se někam bál, tak tam nejdřív nacpal mě. Pokud jsem přežil, šel pak za mnou :-). Prolézali jsme různé síťové tunely. Na fotce to nevypadá, ale byla to docela fuška. 
V herně jsme strávili asi hodinku a půl a bylo to úžasné. Tak pokud budete mít cestu na Zličín, doporučuji navštívit (je to hned vedle IKEA).

ZOO Praha
V sobotu nás pustili dopoledne z Motola a tak jsme ještě vyrazili na návštěvu Pražské ZOO. Jela s námi i babička, tak nás byla na Míšu přesila :-). ZOO jsme chvilku hledali ( no dobře trochu delší chvilku, v Praze se vůbec nevyznám a navigace nás cpala pořád na křižovatku, která byla zavřená z důvodu rekonstrukce). Celkově vůbec nechápu značení některých významných turistických cílů. Na ceduli ZOO nebo Troja jsme narazili až těsně před ZOO. Copak já vím přes jaké všechny čtvrtě mám projet? Takže po asi hodinovém okružním výletě Prahou jsme konečně dorazili do cíle :-). Parkoviště samozřejmě narvané k prasknutí. Naštěstí nás tam místní obsluha navedla na volné místečko. Pak už zbývalo jenom vystát půl hodinovou frontu na lístky (vysvětlete tohle autíkovi) a hurá dovnitř.
Hned u vchodu byl dětský koutek, což musel Míša samozřejmě prozkoumat.

Chvilku řádil jako orangutan (včetně autentických zvuků) :-)..

Pak jsme vyrazili na prohlídku. Míša kupodivu statečně ťapkal a občas si všiml i nějakého zvířete (zvířata ho moc nezajímají). Nejlepší byla ta dřevěná, po těch se dá šplhat ;-)..


 Ale viděli jsme občas i ta opravdová :-)
 Došli jsme až k novému výběhu slonů, což je pořádný výšlap do kopce. Výběh pěkný, ale ze slonů velké zklamání. Nechápu k čemu je obrovský výběh přes půlku ZOO, když uprostřed stojí slon přivázaný řetězem. Chudák slon.
 Naštěstí je v ZOO docela dost povyražení pro děti, čehož Míša hojně využíval :-).
Ke konci už byl Míša vyřízený, ale mile překvapil. Nečekali jsme, že toho ujde tolik po svých. Jinak Pražská ZOO nás příliš nenadchla. Strašně narváno (bylo pěkně) a u všeho fronty. Většina zvířat byla daleko, zalezlá nebo zavřená za sklem. Míšovi se ale výlet líbil a to je hlavní.

neděle 14. dubna 2013

FN Motol – reportáž z pobytu


Máme za sebou týdenní diagnostický pobyt ve FN Motol aneb komplexní vyšetření při podezření na dětský autismus. Protože tam byl Míša s mamkou a já za nimi pouze dojížděl, bude to dneska společná práce :-).

Začnu tedy od začátku. Do Motola nás objednalo na naší žádost speciální pedagogické centrum. Po „chvilce“ čekání (rok a čtvrt) jsme dostali pozvání k nástupu na diagnostiku a v pondělí 8.4. nastal den „D“.
Ráno jsme vyrazili s časovou rezervou jedné hodiny. Po vystání několika kolon na pražském okruhu jsme zdárně dorazili do FN Motol.

Pondělí
Ubytování:
Mamka měla s Míšou samostatný pokoj s dvěma postelemi, WC a koupelna je společná na chodbě. Krom pokoje je k dispozici „herna“ s TV a legem (pokud tam není obsazeno, což byl největší problém, neboť tam chtěl Míša pořád chodit a nešlo mu vysvětlit, že to někdy nejde).
Vstupní vyšetření:
Sepsání „vstupního protokolu“, změření, zvážení, změření tlaku. Míša vzorně spolupracoval, tak pohoda.

Úterý
Genetika:
Ráno bylo potřeba vzít Míšovi krev, což proběhlo za mírných protestů, ale povedlo se (sestřičky to mají zmáknuté ;-)). Potom se šlo do jiné budovy na vyšetření. Míša tam byl jenom chviličku, paní doktorka se koukala jak chodí a na pár dalších věcí, ale pro Míšu nic nepříjemného.  Pak jsme mohli jít a mamka zůstala na sepsání zprávy (hodinu a půl).
Dotazník:
První část psychologického dotazníků (dotazník má asi 120 otázek a poměrně obsáhlých. Největší problémem bylo vzpomenout si, kdy začal Míša chodit na WC a podobně – odpověď ano – ne samozřejmě většinou nestačí).

Středa
EEG
Vyšetření dětským lékařem:
Protože měl Míša naplánovanou na pátek magnetickou rezonanci a s tím spojenou narkózu, musela ho prohlédnout dětská lékařka.
Psychologické vyšetření:
Plnění různých úkolů (podobné jako v SPC), tj. dát tvar do předlohy, zapamatovat si obrázek, složit kostky podle vzoru (to Míšovi moc nešlo) atp...
Neurolog:
Vůbec nejlepší vyšetření ze všech. Spíš popovídání a paní doktorka super. Když shrnu udělené rady: „nechte ho dělat co ho baví, někdy se mu to bude určitě hodit“. Takže v našem případě bude buď striptér (pořád se svléká) nebo popelář (miluje prach) :-))).

Odpoledne měl Míša volno, tak jsme vyrazili na Zličín na obrovské dětské hřiště (podrobnosti z hřiště dám v příštím příspěvku). Mamka musela bohužel zůstat a opět vyplňovat dotazníky (vyplňování dotazníků je vůbec nejčastější a nejdéle trvající činnost).

Čtvrtek
Psychologické vyšetření:
Dokončení úkolů, které se předchozí den nestihli.
ADAC vyšetření - testování hrou
Během cca 15 minutového vyšetření, se v podstatě potvrdilo, všechno, na co jsme odpovídali v obsáhlém dotazníku. Vyšetření probíhá v místnosti, kde jsou přítomny dvě doktorky, jedna zapisuje co dítě dělá a druhá si s dítětem hraje. Hry jsou předem připraveny tak, aby šlo poznat, zda se dítě vyvíjí normálně, či zda má nějaký problém. Testuje se hlavně představivost a zda si umí dítě hrát. Míša si hrát neumí (natož imaginárně), takže tenhle test dopadl dle očekávání.

Pátek
Magnetická rezonance
Míša měl hladovku, nesměl od rána nic jíst ani pít (problémem bylo mu to vysvětlit. Zkoušeli jsme ho tedy zabavit, aby na jídlo neustále nemyslel). Celkem se povedlo, ale bylo to docela náročné.
Přibližně v 10.30 se šlo na vyšetření. Tam to probíhalo poměrně rychle. Narkóza a pak čekání na chodbě. Po půl hodince sanitkou zpátky na pokoj. Míša se postupně probral, ale bylo mu hodně špatně a byl úplně mimo. Asi za hodinu usnul a po vyspání to už bylo lepší, ale celkově narkóza nic moc.

Sobota
Odjezd domů – aneb nejlepší část pobytu :-). Při odjezdu jsme ještě stihli navštívit Pražskou ZOO, ale o tom napíšu zvlášť.
Jinak v propouštěcí zprávě máme potvrzený dětský autismus se střední mentální retardací (protože Míša nemluví) a silný hyperkinetický syndrom. No, jako rodiči se mě to nečte zrovna moc dobře, ale v podstatě nic nového. 

Různé postřehy:
Míša si oblíbil pavilón patologie, který je kousek :-). Na parkoviště jsme tedy museli chodit povinně kolem. Asi nám chtěl ukázat, co nás čeká :-).
Mezi vyšetřeními je poměrně dost volného času. Občas byl problém Míšu zabavit (a to měl iPAD).
Všude jsou kvůli bezpečnosti kamery a zámky (divný pocit ....)

pondělí 1. dubna 2013

Velikonoce


Velikonoční svátky moc neslavíme. Spíš to slavíme jako vítání jara (letos si tedy dává oslavenec načas).
Míša je navíc nemocný a teď zcela rozhozený posunem času. Doma se intenzivně nudí, což je dost náročné pro všechny.
Jediné na co se nechal alespoň chvilku ukecat, bylo barvení vajíčka voskem. Zaujalo ho totiž dávání voskovky nad plamínek svíčky.
.

Trochu taky vybarvoval velikonoční krabičku na sladkosti, ale moc ho to nebavilo.

Zvyk s pomlázkou se u nás nedodržuje. Někoho vyšlehat a pak dostat odměnu? Divný zvyk .... Kdyby ale přišli koledníci, je třeba být připraven.
Já preferuji zvyk schovat vajíčka do trávy. To je docela pěkné a je u toho mnohem víc zábavy.

Realizace tohoto zvyku je už trochu horší. Nějak se nepočítá s tím, že venku je deset čísel sněhu a hustě chumelí. Dalším zádrhelem je, že Míša vajíčka nejí a tak jeho zájem o ně se rovná nule.

Bylo tedy nutné vytvořit záložní plán a místo vajíček jsme mu schovali čokoládky (=silná motivace :-)) a hledalo se doma v pokojíku.
Míša dostal mapu pokladu. Chvilku mu trvalo, než pochopil co má dělat. 
Poté ale celkem ochotně hledal :-).
 Kam to jenom schovali?
Nakonec Míša našel všechny schované čokoládky, tak spokojenost :-).
Mějte se fajn a přeji pohodové strávení zbytku velikonoc.