středa 29. května 2013

Pozvánka

Poslední dobou nestíhám psát blog, ale to není u mě nic nového :-). Míša má stále Autitýdu, takže vyžaduje nadstandardní péči. Hlavně po ránu odmítá spolupracovat úplně. Vezme si kartičku "spaní", pověsí si jí na rozvrh a zaleze do postele. Pro něj je věc vyřízená, je to přece na rozvrhu :-). My jsme pak následně vyřízení z toho, že ho musíme obléknout a vypravit ve stanoveném limitu do školky :-). No prostě každodenní raní blázinec.

Včera měl vůbec svůj "den". Začal hned ráno tradičním protestem kvůli oblékání. Na rozvrh si poté nandal fotografie babičky a dědy z Moravy, kde se mu minule hrozně líbilo a očekával okamžitý odjezd.
Tajně jsme doufali, že ho ten nápad s výletem během dne pustí. No bohužel nepustil.

Po školce jsme tedy dorazili domů a Míša odmítal vystoupit z auta. Dle jeho názoru jsme totiž nedorazili do cíle (tj na Moravu), tak proč by vystupoval že jo :-).

Po asi půl hodině trucování (=vztekání) vylezl a odkráčel naštvaně domů. Tam jsem zjistil, že ještě musíme zajet na poštu pro balík. Následovalo půl hodinové přemlouvání, aby do auta milostivě nastoupil. Nakonec se zadařilo, ale vážení, byl to boj.

Po návštěvě pošty samozřejmě odmítal opět vystoupit (Panebože za co? :-)).

Další novinkou je, že jsme se aktivně zapojili do projektu nově vznikajícího Auticentra, což je naprosto SUPER!, ale čeká nás ještě spousta práce ....

Na závěr bych Vás rád 9.6 pozval na akci Grand Prix Kachničky 2013. Grand Prix Kachničky je benefiční závod malých žlutých kachniček. Výtěžek benefice bude celý věnován na podporu terénní práce s klienty občanských sdružení APLA a I MY, tak kdo to nemá příliš daleko, přijeďte bude sranda.




pondělí 13. května 2013

Autitýda 2

Míša má teď opět auti-období, tak nám dává slušně zabrat. Tak třeba dneska. V hustém dešti jsme dorazili úspěšně domů, Míša se při vystupování v autě vzteknul, že nebude vystupovat.

Mysleli jsme, že mu vadí déšť, louže nebo milión dalších nepostřehnutelných věcí, tak jsme ho s protesty odnesli domu. Jenže to nebyl zdaleka konec. Míša si odmítal sundat bundu, pořád běhal na chodbu a řval na celou bytovku.

Po půl hodině vztekání a přemlouvání se trochu uklidnil, ale pořád chtěl ven. Vzal jsem ho tedy ven do deště, v bláhové naději, že se mu tam nebude chtít. Bohužel, neprošlo to. Déšť mu navzdory mé naději vůbec nevadil a plnou rychlostí se hnal k autu.

Neměl jsem klíče ani chuť nikam jezdit, tak jsem se mu to snažil vysvětlit. O mé marné snaze záhy vědělo celé sídliště :-). No nic, opět jsme šli se řevem domů.

Míša po dalším záchvatu vzteku pochopil, že takhle svého nedosáhne. Sestoupil tedy ze svých nebeských výšin a nám, pozemským blbcům, předal slavnostně obrázek autíčka.

Tak sláva, už jsme věděli, že chce jet autem (a mimochodem, že konečně pochopil, že ty obrázky co mu pořád cpeme nejsou jenom pro okrasu :-)). A teď začalo mohutné dohadování kam. Po půl hodině přetahování kartiček, jsme se konečně „domluvili“ kam se pojede. 

Tedy né, že by nás návštěva venkovního sportovního areálu v lijáku dvakrát lákala, ale po tom obrovském úsilí, jsme Míšovi prostě museli vyhovět.

Prázdné parkoviště již zdálky věštilo, že dnes rozhodně nebude problém zaparkovat. A skutečně, jindy narvaný areál zel prázdnotou :-).
Míša se vydal řádit, ale vše bylo mokré a tak ho to nebavilo. Vzpomněl si na lezení v sítích a rozběhl se tam. 
Samozřejmě, sítě byly zamčené a tak se tam nedalo vlézt. Následovala tedy další vztekací scéna. Minule bylo prostě otevřeno a tak musí být otevřeno i kdyby měly trakaře padat :-). Argumenty jako déšť, že není sezóna nemají žádný účinek.
Nakonec musel být tedy Míša odnesen od místa činu, aby se zabavil zase něčím jiným. To se částečně zdařilo, neboť si vzpomněl na zadní cestu, která vede kolem volejbalového hřiště. Raději jsme Míšovi ustoupili a šli obklikou netuše, co ho napadne.

U hřiště si začal znenadání sundavat boty a chtěl jít běhat do písku. Akorát nepostřehl prostý detail, že není ani léto, ani teplo ba naopak leje jako z konve a vše je promáčené vodou. 
Marné vysvětlování, prostě si to musel vyzkoušet. Vlivem čerstvě posekané trávy se jeho ponožky v mžiku proměnili v zelenou kouli, ale statečně doběhl až do vytouženého písku, kde si v mokrých ponožkách chvilku lebedil.
Poté jsem ho samozřejmě musel odnést až k autu, neboť má přece mokré nožičky :-). 

Tak a to je konec našeho úžasného výletu :-). Vzhledem k přetrvávající autitýdě nebude jistě o další dobrodružství nouze ;-).